Tomáš Kadlec

Kto by uz z našich končín nepoznal toho vysokého a ultra chudého típka s cčernymi vlasmi a zvláštnym zmyslom pre humor? Hral v kapele xHorrid Wagex, ultra vegan straight edge úderka hrajúca v 90tych rokoch. Spoločne s Michalom rozbehli Fluff Fest a neskoršie Fluff wheels. Niečo o tomto chlapíkovi a jeho aktivitách si môžete prečítať teraz, rozhovor bol spravený pre Limokid časť zinu v roku 2007.

Fluff DJ v akcii

J: Na začiatok kto si? Odkial pochádzaš a kde sa momentálne nachádzaš? 

T: Čau Romane… “kdo jsi” je celkem strašná otázka.

J: Preto sa ju pýtam, haha.
T: … jmenuju se Tomáš Kadlec… jsem kluk, co se moc necejti na svuj věk, moc nerozumi tomu co se honí hlavou lidem kolem, snaži se delat si věci podle svýho, hledá v živote klid, miluje tofu v kokosovým mlíku, sprchovani, filmy s velkejma bitvama, noční nakupováni jídla v supermarketech, Dragonforce… ted jsem na trajektu z Dánska do Anglie v malinkej kabince a prodělávam zatim moji nejdelší námorni plavbu v živote…

J: Kedy si sa dostal k hardcore a kde a ako sa pozeráš na dobu keď si do toho skočil v porovnaní s prítomnosť? Aké sú podla teba rozdieli medzi dnešnou a včerajšou scénou? Vidíš niečo pozitívne do budúcnosti? 

T: Myslím, že rozdil je obrovskej. Daji li se vubec tyhle dvě věci srovnávat. Scéna v době kdy jsem se o ni začinal zajimat fungovala naprosto jinak. Stala na fanzinech kopírovanejch v kopírce, na koncertech který dělali kids a na který chodili kids, hardcore byl naprosto izolovanej od mainstreamovýho hudebniho prumyslu a žil si jakýmsi vlastním životem, což mělo pro mě velký kouzlo. V dnešni dobe je hardcore jednim ze sekci na stojanech cedeček ve Virgin megastorech. Hardcore kapely vesměs touži po tom hrát jako support pro mainstreamový kapely a festivaly, po stránce pressu se rozhovory ve fanzinech prěsunuly k časakum typu Revolver, NME a Metal hammer, koncerty a turne pořadaji agentury který pořadaj kapely vicemeně jakýhokoliv žánru a nejedná se o jen o boom zvanej metalcore. Tohle važně plati o jakýmkoliv směru v “hardcore”, crustem počinaje, prěs screamo, tough věci, trash, noise. Podle mýho si nejvíc udržel jakousi sobestačnost ten u nás paradoxně hodně zatracovanej oldschool hardcore, kterej se pořad někde rozebíral jako navoněnej, namydlenej, haha. Takže muj dojem je že rozdíl je nepopiratelnej. Otázka je jestli je to dobrě nebo špatně. Nechci se na ni pokoušet odpovídat protože na mudrovani nad tim jak to bejvalo dřiv budem mít dost času v duchodu, žejo… do tý doby by sme měli místo negativismu dát pruchod kreativite… jak jsem řikal, pro mě měla tá izolovanost a budovani si veci “by the kids for the kids” neuveritelný kouzlo a určite to byl duvod proč jsem se k hardcore dostal. Mám rád když někdo dokáže sám něco budovat a dovest to do nejakýho progresivního stadia… Jinak věc která se objevuje v dnešní scéne a která mě oravdu mrzí je rozbíjeni scény na vyprofilovaný malý segmenty, který se viceneme nenávidi. Myslím, že je to celkem dost výsada český scény. Lidi se vyprofilovavaji do extremních pozic tim, že si jedou v nejakým buď hudebním směru nebo názorovym, nebo jakýmkoliv a začinaji se tim distancovat od všech ostatnich a začina se stavět namisto na společnejch vazbách naopak na rozdílech a myslím si že se celkem podařilo určitou komunitu, která měla šanci něco tvořit timhle zpusobem celkem roztřištit a vpodstate zničit. Lidi by měli hledat nejakou společnou rěč a ne se nenávidet protože maji u určitejch detailech jinej pohled na věc… 

Tomáš a Michal, foto archív Tomáša

J: Prečo ste sa rozhodli robiť Fluff fest? Pamätáš si na ten prvý impulz kedy si / ste sa rozhodli do toho ísť? 

T: První impuls nebyl vubec muj. Myslím, že ten uplne prvotni nápad se zrodil v hlave mýho kamaráda Míry, kterej teď hraje v Climatizadu. Nebyl to žádnej plan na něco konkretniho, jen prostě nápad udelat něco čo by pritáhlo lidi. V tý době se nám prostě zdálo nehezký to, že je tu tak mrtvo a chtěli jsme udělat něco kvuli čemu by lidem, co měli radi stejnou muziku, stálo za to se zvednout a přijet se potkat s ostatnýma… Míra byl ale línej, takže to zbylo na nás dvou s Michalem abysme to dotáhli do konce… hned první rok se v podstate sjelo hodně našich kamarádu, který jsem vídal tak ani ne jednou za rok v podstate ta sama věc to drži nad vodou dodnes…

J: Aké boli zatial Vaše najväčšie problémi s organizovanim Fluff festu? 

T: Ja nevim jestli se nejaky problemy daji vypichnout nad ty ostatni. Problémy byly a budou ať deláš cokoliv. Za většinu problemu si vždycky ale člověk muže sám, protože proste jim nepredcházi. A to je myslím i náš připad. My se do ty veci která v současny době si myslím ma celkem velky rozměry totálne bez jekejchkoliv zkušenosti a učíme se za chodu z vlastnych chyb. Kdykoliv bylo něco na co ma človek tendenci nadávat tak s odstupem času zjisti, že prostě kdyby věci udělal jinak tak se tomu dalo predejit. Ať jsou to ruzny věci který jsme si měli ošetrit ve smlouvach, nebo při nejruznejších objednávkach u ruznejch firem, co něco na fest dodávaji a zajištujou, nebo nákupech věci u kterých se zjisti že nejsou úplne vyhovujíci. V podstatě když si vpozmenu na pravděpodobně nejvetši problém letošního leta, což byla asi dvacetiminutová ale úplně masakrálni bouře ve čtvrtek v podvečer, která nám totálně rozmětala všechno co jsme měli postavený, včetne všech těch obřich desetimetrovejch stanu kterých většinu zničila a my je jejich torza sbírali v asi v pul kilometrovej vzdálenosti a zničila celkem hodně našeho vybaveni, tak jsme i tomuhle naprosto nepředvidatelnýho pruseru mohli prostě předejit… 

J: Ako to vypadá s organizáciou? Skús popísať čo všetko musíš urobiť preto, aby sa to celé dalo dokopy a keď chceš aké sú Vaše náklady a do čoho investujete prachy zarobené na festáku?


 
T: Tohle je vážně otázka na celodenní prezentaci. Myslím, že popsat organizaci by znamenalo buď to vzít hodně lajdácky a zapomenout na hodně celkem podstatnejch věci, nebo u toho strávit celej den. Prostě si představ louku a pak si vybav ten festival a prostě každá věc co se tam objeví se musí naplanovat, promyslet aby fungovala s těma vecma kolem na správnym místě ve správnou dobu, někde sehnat, a asi nejvíc nervu stoji nakonec dohlidnout na to aby to tak vážně bylo. Rozpočet festivalu se každej rok zvetšuje, radove je to momentálně pár set tisíc. Síce bys je asi jak se řika na prstech napočítal, ale i tak je to pro smrtelníka celkem stres. My nemáme nijak rozdělený finance festivalu a čehokoliv jinýho co děláme. Což je v součany době hlavně jak asi víš ta aktivita pod jmenem Fluffwheels. Peníze který se vydělaji na festu se vícemeně zas lejou v prubehu roku do festu dalšího, kterej vždycky stoji víc než ten prědchozi. Jěste jsem nikdy do žádnyho ročniku nezahučeli finančně což vpodstate umožnuje to týmhle zpusobem nejak rozvijet. Jak řikam, nemáme nijak striktně rozdelený bankovky který se musí použit pouze tady a tam se nesmí, prostě máme určity vize a plány který vyžadujou občas sáhnou do rezerv.
J: Nie je tomu tak dávno kedy sa do Vás pustilo zopár múdrych hardcore hlav a zoslali na Vás team inkvizíciu na “inkvizičnom” serveri czechcore. Aké boli tvoje pocity keď si začal čítať tie argumenty? Nebolo to ako vraziť nôž od chrbta? Čo si o tom celom dnes myslíš? 

archív Tomáš

T: Prědposlední ročnik byl pomerně velkej skok v návštěvnosti festivalu, takže se samozrejme začalo propírat téma vydělku – jsme v čechách, žejo… ja se o tí diskuzi dozvědel celkem pozdě, když už tam bylo pěknejch pár stovek přispevku a nekolik lidi me tam vyčitalo, že se k tomu nemám potřebu vyjadřit. Ja na diskuze na czechcore mám celkem vyhranenej názor, řekneme takovej, že tam zásadne nic nepíšu a v podstatě ani nečtu, protože tá anonymita dáva lidem silnej impuls k tomu bejt přehnanej a extrémni a řikat věci, který by sme normálně neřekli. Pocity byli samozřejmě hrozný. Dodneska nechápu jak muže mít někdo potřebu někoho za každou cenu potápět a nemyslím si že by bylo dobrý abych ja někoho osočoval z toho, že špatně utráci peníze vydělaný v Day after shopu, protože prostě nejsem velkej bratr, kterej má na všechno dohlížet. Ja prostě mám určitou vizi o tom, jak chci věci dělat. Poud ten předlonskej rok skončil tak že zbyly peníze tak nemám potřebu je vzít a do konce víkendu rozdat, ale naopak je udržet aby se daly použit na dalši ročnik a nebo v podstate cokoliv “dalšího”. Jen a pouze díky tomu finančnimu schodu v před minulým roku bylo možny na ročnik minulej pozvat některy kapely který by bez těch financi prostě dotáhnout nešlo. Druhá věc, která mi hodně zkazila míneni bylo takový to davový šílenství, sněhová koule a přikyvováni. Přihazovani víc a víc extremných storek o tom jak někdo byl nucen sbírat výkaly v přilehlým lese zatímco ja se kolem proháněl v autě a podobne… přesne to k čemu člověk sklouzáva v anonymitě v diskuzných fórech, ale že všeho se človek uči, takže letos jsem si dal zvláštni pozor na to, že zavěrečnyý hovno sbírajici party jsme si dali s Michalem sami ve dvou den potom, co bylo všechno ostatní hotovo a všichni lidi byly už doma… 

J: Inak to je aký brutal, že hovno zbierajuca party. To tí ľudia nevedia trafiť na záchod? Ako Vám funguje Fluff wheels? Vy nevozíte čisto len hardcore kapely. Čo som si všimol sú to skôr také tie indy pindy college kapely zo štátov…ako si rozumiete na cestách, sú to vo väčšine magory alebo príjemní študáčikovia?! Vidíš rozdiel v managovaní hardcore kapely a indy kapely? Sú tam nejaké rozdieli?

T: Hele vážně vubec nezáleži co tá kapela hraje. Je fakt, že z nejakýho duvodu v podstatě ve Fluffwheels do styku s hardcore kapelama nepřijdeme a zas z nejakýho duvodu se většinou dostávame k řekneme indie-rock kapelám, ale bagatelizovani o studentech neni úplně na míste, asi před mesícem jsem trávil turne s padesatiletým chlapíkem v kovbojskejch botech co hrál blues. Mimochodem tyhle věci člověka múžou celkem hodně obohatit a ukázat mu svět z jinejch uhlu. Možna teda pokud tenhle rozhovor někdo bude mít potřebu číst, tak by se mohlo vysvetlit, že se bavíme o moji současny práci – Fluffwheels, což je nekolik lidi pochystavajicich tour servis pro ruzny kapely co popojiždeji a hrajou na našem kontinente, pro který zařizujeme vlastne všechno. Jak jsi řekl – ja byl na turne s hardcore kapelou asi myslim snad jen dvakrát v živote. Určite rozdil v tour managingu indie kapel a hc kapel je. Nemužu tady vypsat v bodech nejaky rozdíly, protože to je subjektivni pohled, ale z mých zkušenosti mám pocit, že u hardcore turne človek kterej bookuje turné a promoter zařizujou v podstate všechno, ať se jedna o spani, jídlo, advancing koncertu a davavni všech informaci dohromady, finance, komunikaci s labelem, merchandise atď což, u klasickýho indie modelu turné má na starosti tour manager, nehledě na to, že turne se často jezdí tak napul kvuli koncertum a napul kvuli pressu a ruznym vystoupením v rádiich a podobně. Prostě víc práce, ale zas mi ty turne připadaji kreativnejši, než tý na kterých se nemusim o nic starat. Jinak celá ta věc funguje celkem dobře, je to v podstate celý jen a jen o jakýsi pověsti, protože vlastně veškerá “prace” pro nás je založena na tom, že někdo pro koho jsme pracovali nás buď doporučil nebo nedoporučil někomu ďalšimu kdo podobnej servis v Evropě hledal. Takže pokud to dlouhodobe vypadá že je nabídek dost na to sepsat s bankou leasing na dalši auto, tak se to uděla a pak už jen odvádet dobrou práci aby ty reference nebyly negativni, nepřestal zájem ze strany kapel a banka to auto nesebrala. Myslím, že je to vážne celkem kreativni práce, i když je člověk moc velkou část z roku na cestach tak mu z toho trochu hrabě a potřebuje prostě trávit nejakej čas s kamarádama doma. V současny době takhle pracujem několik lidi pohromade a myslím, že jsme se celkem dost zabehli a myslim, že pokud by bylo víc lidi který by měli chut tak se to muže celkem rozrústat. Bohužel mimo chuti taky u lidi musi bejt určita ochota, zapálenost pro tu práci a hlavně stoprocentni svedomitost, samostatnost a schopnost postarat se nejen o sebe ale i o ruzny krizový situace, což je celkem kámen úrazu, takže to rozrustani neni zas takový… což je škoda protože nám všem co ted tuhle věc deláme to přineslo možnost dělat neco k čemu máme blízko.

Toto bol masakrálny Fluff fest line up

J: Čo máš v blízkej budúcnosti na plane? 

T: Ja jsem tochu pověrčivej asi. Takže naše velkolepý plány radej nechci zakřiknout. No možna víc než poverčivej nechci abych někde něco vyprável a pak v připade že by to neklaplo si někdo řikal, že jsem tady plácal nejaký nesmysly, haha. V současny době máme jeden možna nejvetší plán vubec, ale záleži na hodně okolnostech jak to nakonec dopadne…(Eternia v Prahe, hudobný klub a Eaternia reštaurácia už funguje tiež, keď sa toto prepisuje).

J: Máš vôbec domov? Kde sa cítiš doma? Si v kontakte s rodičmi? Čo si oni myslia o tom, že v podstate ti ide na 30tku a stále nemáš miesto kde bývaš, nemáš rodinu ako väčšina tvojich rovesníkov a podobne keci? 

T: Ja v podstatě když jsem dodělal středni a pak následne civilku tak od tý doby bydlím v Praze, takže to bude už zanedlouho nejakejch deset let. Teď když o tom mluvíš a přemejšlim o tom, tak mám pocit že je spíš pro člověka přijemný se občas stěhovat protože prostě to je něco novýho v živote a člověk se má na co těšit. Pokud se člověk hejbe v momentech kdy se cejti že je čas tak je to fajn. S rodičema v kontaktu určite jsem. Teda oni řikaji že ne, ale vždyt to znáš, těm se nezavdečíš, haha.. Určite měli o mým živote představy jiny. Mám diplom na stavební fakultě a chvíli jsem dělal na takovým celkem lukrativnim míste s poměrne ružovou budoucnosti, ale bylo to strašne časově vysávajici. Takže jsem to místo opustil a vrhnul se do trochu loserovskýho živobyti, což myslím rodiče nepřivítali úplne nejvreleji, ale jsem za to rozhodnuti celkem rád. Myslim, že když člověk děla něco co vážne chce dělat tak podáva delko lepši výsledky a na ty praci je to videt než když člověka postavíte před něco a on to děla jen protože jednou za měsíc bude vejplata. Asi k tomu ma každej jinej přistup, ale u mě to takhle funguje. 

foto archív Tomáša

J: Ako vlastne dopadol ten Váš slávny-neslávny projekt x Horrid wage x? Hehe mali ste vôbec nejaký vegan koncert alebo nie? Drži ťa vegánstvo stále za gule alebo si popustil a si len vegetarian? Aku ma pre teba váhu veganstvo?

T: No… hele ja ani nevim kdy jsme to rozpustili. Hadam tak někdy deset let zpátky. V ty době jsme prostě chteli dělat vegan edge kapelu, což nebylo moc jednoduchý, protože jedina šance jak na to bylo prostě koupit si nástroje a horko težko začinat se na ne učit, potože my 4 jsme byli asi jediný vegan edge kids co jsem znal. Druhej problem byl, že neexistovala prakticky žádna vegan edge scéna takže shánet koncerty bylo vážne skoro nereálny. Skrz spřizneny lidi to nešlo protože prostě tý lidi nikde co by se vyživali v nejakejch vegan edge metalech nebyli, a potýkali jsme se s tím, že jsme jako moc extremni a ta doba byla jiná, nefungoval ten network lidi ,který dělali lokálni koncerty pro ten druh hudby o kterej jsme se pokoušeli a tlačit to přes hudební stránku taky nešlo protože naše uměni bylo dost špatný. Takže těch pár koncertu který jsme odehrali vypadalo asi tak, že v publiku stálo pár pankáču nebo rockeru který si bud tukali na hlavu čo to tam plácam za nesmysly o cigaretovým prumyslu nebo ty hlučnejši používali většinou věu “držhubu a hrajte”. J se pořd snažm jít vegásky. Když jsem doma tak je to extra jednoduchy. Moji oba spolubydlici jsou vegani a ja nikdy nechodim do restauraci a všechno co jim vařim, takže to neni vubec žadnej problem. Na cestách je to složitejši, ale dá se. Když se člověk smíři s tim, že občas hladoví, tak se to da, haha.

J: Za tých 7 či 8 rokov Fluff festu mal si niekedy pocit, že sa na to vyserieš a že to nemá cenu? A prečo na Fluffe nevystupuje viacej domácich kapiel? Chýba kvalita alebo je vyhodnejšie tam mať belgické či nemecké kapely aby pritiahli viacej cudzincov? 

T: O tom, jestli se na to vysrat jsem nekolikrát přemejšlel. Když vynechám každoročni predfestivalovej tejdnen, kdy prostě je tá psychyka na dne a člověk si pohráva s tou pohodlnejši variantou a predstavuje si jak mohlo bejt to leto bez stresu a človek si mohl jezdit někde po koncertech namisto telefonných konverzaci typu “dobrý den, ty čisterny s vodou, co máme nasmlouvany na dnešek a měli tu bejt ráno přijedou kdy? – no ty nepřijedou, protože jsme je poslali někam jinam”. Ale jinak regulerni premejšleni o to že s tím skončim bylo asi dvakrát. Poprvý když na festivalu byla tá potyčka mezi přivrzencema Palestíny a Izraele. Celý tohle rozdelovani scény na dva tábory mi přijde strašne stupidní. Zaprvy protože nikdo z těch militantných stredoevropských hardcore válečniku v tý palestine nebyl a podle mýho názoru si nedokaže srovnat všechny souvislosti a je to prostě jen jedna z dalšich kapitol o tom, jak nekterý hardcore kids radi dokazujou něco sobě i svýmu okoli. Zadruhy to že někde ve světe se lidi dokažou vraždit kvuli tomu, že veři v rozdilnyho boha, ja osobne vidím jako hodně smutný a nepřijde mi dobrej nápad rozširovat tu nenavist dál do světa. No a podruhý samozřejme při tý zminovaný diskuzi… s těma českýma versus jak říkaš belgickýma a nemeckýma kapelama je to celkem jednoduchý. Ja prostě nevyrostl na českejch kapelach. Nekdy kolem ty pulky devadesatych let když v česky scene vpodstate udávaly smer kapely jako Sunshine, Ember, Ravelin7 atd, tak ja ležel v deskách Earth crisis a New age kapelách a nebo právě zrovna třeba Liar a Sektor. Navic mi přijde pro lidi vic zajimavy když se podaři dotahnout kapelu jako třeba Kaospilot, nebo Seein red, nebo Louise cyphre, který v Čechách nikdy nebo temeř nikdy nehrály a spousta lidi je tedy neměla možnost videt. Vím, že hodne lidi v čechách ma k ty domaci scéne hodně blízko a proste maj s tou domáci scěnou společnou notu, ale ja proste po hudební stránce nebyl nikdy zas až takovej fanda domacich kapel jako treba ty. 

foto archív Tomáša

Človek je síce hodně pri vyberu ovlivnenej strankou osobni. kapely jako Ravelin7 nebo Lahar bych tam nejradeji ladoval každej rok, protože mám velkou slabost pro tý lidi, což by zas ale bylo špatný aby selekce probíhala takhle. Takže nakonec to vycházi asi tak, že pri výberu domacich kapel sahám hodně ke kapelám , který maji venku novou desku, neboli maji naslapnuto k nejakymu rozjezdu a myslim, ze by se patrilo aby zahrali pro vetsi publikum a predstavili se lidem, ktery z duvodu urcity izolace domaci sceny by tu kapelu asi tezko hledali. Prodali nejaky ty novy desky a dostali je mezi lidi…

J: Sú pre teba peniaze dôležite v živote? Koľko je podla teba dosť? 

T: Samozřejme, že jsou pro mě peníze duležitej element v živote. Bez nich proste neni možny realizovat spoustu jinejch elementu, hodnotově postavenejch třeba daleko vějš. Je super, když lidi umeji vyjit v živote s malem, temeř bez peněz, ale v momente kdy člověk stoji před placenim nájmu, nechce bejt stihanej za neplaceni pojišteni, nechce vybírat zásoby svejch spolubydlícich v lednici, tak ani neni možny tvrdit že peníze nejsou potřeba. Myslím, že tohle se musí tykat každýho, nejen mě, pomerne asi celkem materialistickýho a pořadkumilovnýho člověka.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s