KAREL VRÁNA

Česká úderka Empty Hall of Fame je známa aj z našich končín. Mne sa ich podarilo vidieť v Bratislave, v roku 2015, keď mali turné s Thalidomide. Tam niekde sme sa dali do reči aj s Kájom, spev, ktorý ma oslovil či by som im nespravil návrh na album na ich brazilské turne. Slovo dalo slovo a z tejto prvej spolupráce vzniklo aj tričko, potom ďalšie tričko a na koniec aj obal pre split s Thalidomide.

Kája sa angažuje pre Sea Shepherd, českú sekciu, hrá v parádnej kapele Empty hall of fame, k tomu robí vlastné pivo a aby toho nebolo všetko, má túlave topánky a tonu storiek k tomu. Nedalo sa zachytiť všetko, už teraz je to brutálne dlhé, ale niečo z jeho života, starosti a aktivít sa nám podarilo zachytiť.

Vďaka Kájo za čas a odpovede. Usadťe sa, dajte si pivko, ehm, myslím čaj a pustite si Empty hall of fame do pozadia na dokreslenie atmosféry.

Empty hall of fame – Minuty ticha live

R: Ahoj Kájo, začneme trošku od veci. Máš nejakú oblúbenú pesničku od Káju Gotta?

K: Amen tma! Čau Romane, díky moc za otázky a pojdmě na to. Co se týče “Goťáka”, tak mám rád akorát „Trezor“, kterej zpopularizovaly Pelíšky a kterej má skvělej klip, jinak bych dal dohromady tak akorát „Když muž se ženou snídá“, haha.

R: Máš to s Kájom ako ja, tiež veľa z jeho tvorby nepoznám, aj keď sa nám jeho vinyli vávali doma, lebo moja mama ho zbožňovala. Napadlo ma to, keď som pozeral ten rozlúčkový dokument o jeho umierani bola tam pasáž, kedy vysvetloval ako bol súčasťou anticharty. Žiť s takou ťarchou a umrieť s tým pocitom, že mal sa ich zastať a nie sa posrať. Máš ty nejakú takúto vec v tvojom živote, čo ti neda spávať a mal by si si poriešiť než umreš? Kameň na srdci.

K: Ten dokument jsem neviděl, ale nedělám si iluze, že pokud měla dokument na starosti jeho manželka, asi to nebude úplně objektivní a co vím, tak Klusák točil dokument jako protipól, kde se právě zaměřil víc na ty kontroverzní věci kole a „Mistr“ z toho zase tak dobře nevyšel, ale neviděl jsem, nemůžu soudit. Já se snažím držet hesla, nedělej ostatním to, co nechceš, aby dělali tobě, tak se přiznám, že sebou snad žádnej cejch ani nenesu. Chyby děláme každej, ale nejsem si vědom ničeho závažnýho, nebo zásadního.

Mladosť, osobný archív Káju

R: To som len tak podpichol na začiatok a čakal či sa chytíš. Začneme pekne od začiatku, kde si sa narodil? Ako si spomínaš na svoje detstvo? Máš súrodencov? Aký si ročník? Čo si rád počúval ako decko? Aké mali vaši fošne doma? Či si už vyratal na cdčkach?

K: Narodil jsem se v Šumperku, což je podhůří Jeseníků a bydlím v Libině. Libina je vesnice, která má cca 3200 obyvatel a kolem 10 km na délku. Ohledně dětství si nemůžu vůbec stěžovat, docela jsem rád, že jsem zažil dětství bez sociálních sítí, jedinej uník od reality bylo hraní konzolových her s bráchou na Sega Mega drive. Hrál jsem závodně fotbal asi 8 let, ale to byla činnost, kterou tady hráli snad všichni vrstevníci, protože tady prostě jiný vyžití nebylo. Nicméně je pravda, že mě to bavilo, potom jsem hrál pár let florbal, za klub, kterej jsme s bráchou založili a funguje dodnes.

Jsem ročník 1984 a mám jak už jsem psal staršího bráchu a starší ségru. Ohledně muziky pamatuju samozřejmě ještě dobu LP, u nás nechyběl bizar tehdejší doby jako Michal David, Kroky Fr.Janečka, Ivan Mládek v tom lepším případě atd.. Brácha v tu dobu jel hodně věci jako Vitacit, Titanic, Torr, Radegast, Kreyson atd.. Plus ze zahraničí Black Sabbath, Ozzyho, Metallicu, King daimond, Kreator atd.  Měli jsme všichni sourozenci společnej pokoj, takže to moc nešlo neposlouchat a tuším, že první koncert na který mě brácha vzal byli Titanic u nás na vesnici a potom Kreyson v Šumperku na zimáku, z kterýho si dodneska pamatuju,že mě brácha držel celej koncert za krkem a když jsem se dostal na konci na zem, měl jsem tak odkrvený nohy, že jsem nemohl chvíli vůbec chodit, haha. Až jsem z toho měl trochu “rozum”, tak u nás jeli i věci typu starých Offspring, Dog Eat Dog, Green day..a to jsem tomu propadl už úplně. To jelo tehdy hlavně na kazetách, protože CDčka byly neuveřitelně drahý.

J: Takže braško metlák. To muselo padnúť dobre, mať zdroj hneď doma. Čím ťa uchvátil Offspring či Dog eat dog pred Vitacitom či Radegastom, keďže tomu melodickému punku si sa oddal naplno, lebo je to cítiť aj v Empty hall of fame, ale k ním ešte prídeme.

K: Dobrá otázka, nad tím jsem ani nikdy takhle nepřemýšlel.. ale asi proto, že to znělo západně, angličtina se mi vždycky líbila a současně to znělo naštvaně. A co si budem povídat, kapely typu Vitacit, Radegast, ty texty taky neměly kdo ví co… haha. A že je v EHOF vliv zrovna Offspring, to si teda nemyslím a docela by mě zajímalo kde a v čem,ale dobře, když myslíš.

v Bratislave 2015, foto amentma

R: Myslel som skôr v tej melodickosti, nie že by sa to podobalo na Offspring, to by sme už tento rozhovor ďalej neviedli, haha.

Kde si chodil na strednú? Bavila ťa škola? Ktorý predmet bol tvoj naj?

K: Na Střední školu jsem chodi do Olomouce na SOŠ obor veřejná správa. Škola byla docela v pohodě a vzpomínám na tu dobu docela rád, ale o nějaké oblibě předmětů by asi nemohla být řeč..i když vlastně asi angličtina, tím že jsem trávil dost času překladem textů kapel, tak jsem se relativně dobře naučil slovní zásobu, celkem mi to šlo a posléze i hodilo na tours..

R: Tu sa musíme zastaviť, verejná správa? To čo si sa učil na strednej škole? Dvíhať telefóny? Vybavovať úplatky či ako si zorganizovať pracovný stôl? Aké si tam mal predmety?

K: Haha, no kéž by! Ve skutečnosti to je docela nuda a je to taková základní příprava na práva atd. Takže řešíš základy práva, toho jak funguje státní a samosprávnej aparát, paragrafy, lhůty, základy ekonomie atd. Jáj sem pak ten stejnej obor studoval ještě v Brně, ale tam už ta docházka byla docela tristní a zajímal mě spíš noční život Brna než studium a nějakým zázrakem jsem to dostudoval.

R: Hovoríš, že k punk rocku ťa priviedol starší brat, ktorý počúval metal, ktoré boli tie prvé domáce punkové kapely?

K: První kontakt s punkem byl asi přes desku od Plexis – „Půlnoční rebel“, ale to jen tak povrchně a potom jsem se úplně zbláznil do „Smash“ od Offspring. K tomu se potom přidali věci jak jsem psal výš, Green Day, Dog eat dog, Rancid,Nofx atd.. Tím,že byl internet v plenkách, tak byl docela problém se k nečemu dostat, takže jsme si půjčovali kazety, občas jsem si něco objednal za těžký peníze z brigád v jednom record storu v Šumperku, kde bylo možný objednat i desky na zakázku z USA, ale dodací lhůta byla i půl roku, nekecám, haha.

Bratislava, 2015, foto amentma

Vlastně si vzpomínám, že moje první návštěva Prahy v životě, byl hned koncert Offspring v Holešovicích, na kterej jsem jel úplně sám, přitom mi bylo 15, máma byla učitelka a dodnes je malej zázrak, že s tím vlastně souhlasili, každopádně od té chvíle už jsem věděl, že bude muzika láska na celej život a stal jsem se divným týpkem, co všude nosí walkman, potažmo discman, moc nemluví a nonstop něco poslouchá.

Podzemní punk jsem hrozně dlouho nijak nevnímal, klasický větší CZ punk kapely mě moc nebavily kvůli textům, pod pojmem hardcore jsem si představoval kapely typu KoRn, Deftones, Slipknot atd. Který jsem teda na začátku puberty dost jel, o to větší pak bylo rozčarování, když jsem na jednom z prvních ročníků festivalu Rock for people (počítám, že mi bylo tak 17) šel na Shelter, u kterých ve zpravodaji stálo, že hrají hardcore z USA, čekal jsem přesně klasicky houpavý riffy atd.. O to větší šok to byl, když jsem pak celej koncert viděl Raya dělat salta, skákat do lidí atď..zpětně mi dochází, že tenhle moment asi udělal hodně, haha. Potom jsem se už přes internet v plenkách dostal ke kapelám jako Strike anywhere, Lvmen, Thema11, Glassjaw, At the drive in, Amanda Woodard a už to jelo..a jo, ten stylovej rozsah byl docela velkej,haha.

R: No dobre, au, to bolelo, keď počujem, že ten Offspring bol ten prvý punk, haha. Zlepšil sa ti vkus za tú dobu čo si v scéne, alebo Offspring je v tvojom telefóne či prehrávači?

K: Tak já nevím, jak moc se v Offspring orientuješ, ale třeba deska Smash je klenot a dodnes to jedu, ono to zní dost jinak než ty věci, co asi znáš z televize, to stejny desky z 89 a tuším 92,mám to rád dodnes. Ty novější věci mě moc neberou, ale když něco vyjde, minimálně mě to zajímá. Musíš brát, že v té době (20 let) zpátky a ještě na vesnici na Moravě byl přístup k čemukoliv mimo mainstream dost problém, tak jsi prostě předurčenej k tomu, být celoživotní skalní fanoušek Kabátu!

Za stěžejní dobu kapel co mě formovaly asi nejvíc, tak byly kapely kolem Bridge9 a Deathwish records, kapely jako Verse, Have heart, Killing the dream, Carrier, Dead Hearts, Sinking ships, Another breath atd… ale přiznám se, že od doby, co začala pandemie to na mě tak nějak dolehlo a jedu spíš melodičtější věci jako Movements, Citizen, Hotelier, Teenage wrist atd.. protože je té negace kolem tolik, že potřebuju spíš zklidnit.

Empty hall of fame, fotoarchív Káju

R: Len podpichujem, to je náplň môjho volného času. Písal si, že si z Libine, ale mal som pocit, že si uvádzal aj Olomouc, ako sa tám žije?

K: V Olomouci jsem strávil jen takovou relativně krátkou (2 roky), nešťastnou epizodu, kdy jsem tam koupil byt s tehdejší přítelkyní, ale osud tomu chtěl jinak, tak jsem se vrátil zase do Libiny a jsem tady dodnes, protože tady mám i práci, rodinu atd…

R: Hovoríš, že si došiel o byt aj frajerku? Tak tomu sa hovorí, Olomouc never again.

K: Tehdy to bylo docela období extrémů.. v osobním životě to stálo úplně za hovno, přitom kapele se tehdy dařilo nejvíc, větší festivaly, turné v Brazílii, aby toho nebylo málo, tak měla ta tehdejší přítelknyně letenku do Brazílie s náma a protože to nešlo zrušit, aniž by nepřišla o většinu penět, tak to turné jela celý s náma, takže si asi dovedeš představit jak příjemný to po psychické stránce bylo, ale dost emočních výjevů, haha.

R: Ste mali asi veľa tichých chviliek v dodávke v Brazílii, hm. Mučíš hlasívky v kapele Empty hall of fame. Tak nám povedz aké boli tvoje začiatky v kapelách? Kde všade si hral?

K: Světe div se, ale EHOF jsou opravdu moje první kapela. V návaznosti na předchozí odpovědi se to má tak, že jsem už někdy od základy vykládal, že jednou založím kapelu, která se bude jmenovat Empty hall of fame, dost jsem tehdy ujížděl na NHL a přišlo mi to jako dobrej název, haha. Dlouho se jenom mluvilo a nic nedělalo, kytaru jsem si koupil snad až když mi bylo 20 a neuměl jsem na ni vůbec nic, proto se mi taky doma dost vysmáli, proč si něco takovýho kupuju, když jsem to nikdy nedržel v ruce atd. Nikoho kdo hraje v kapele jsem neznal, tak jsem se domluvil se sousedem, jestli si nechce koupit bicí, že se budem u nich doma scházet a něco zkoušet. Problém byl v tom, že soused víc kouřil trávu než zkoušel a měl jsem spíš pocit, že hraje proto, abych měl radost já, haha. Dost dlouho jsme hráli jen ve složení kytara a bicí bez zpěvu, dokonce z toho mám dodneška vtipný záznamy z kamery.

Brazília vole, foto Bambu

Zlom nastal, když přišel na zkoušku Filip (kytara EHOF), kterej hrál v jedné fastcore kapele snad od 14 let a tem naopak měl kontakt s podzemním punkem dlouhodobej, zeptali jsme se ho, jestli by nechtěl zpívat texty co jsem napsal a pak už to nabralo docela obrátky s tím, že já a Filip jsme v EHOF dodnes.

Pár let zpátky jsem se přidal ke klukům z Uničova, kteří si říkali Tarpeia, jednalo se o pomalejší emo-hardcore, kde hrál bývalý bubeník EHOF, chvíli Filip z EHOF atd.. Tím, že se situace v EHOF vyvinula k tomu, že jsem odložil kytaru a vzal mikrofón, docela mi to chybělo a jim v té době chyběla druhá kytara…výsledkem nakonec bylo pár super koncertů a nahrávka 2 songů, který jsou k dispozici zde: https://bandzone.cz/tarpeia

Dokonce se schylovalo k tomu, nahrát aspoň EP, protože songů bylo relativně dost, ale potom přišel covid a pro nás už tak těžká komunikace před pandemii se stala vlastně nereálnou. Osobně mě to dost mrzí, protože bych to rád nahrál. Jako uzavřenou kapitolu to ještě nemám, ale moc tomu nevěřím. Mimochodem text k songu „Jsme sami“ byla moje prvotina v češtině a věřím, že i tohle dost ovlivnilo následnej odklon u EHOF od angličiny.

R: Ono je to dosť ťažké hlavne na hardcore písať české či slovenské texty tak aby to znelo dobre, malo to dušu a nejaký odkaz. Myslím si, že najväčším machrom v tomto u Vás je Banán. Už od čias Balaclavy to vedel dobre uchopiť, otextovať a predniesť, aby to neznelo ako hádzanie lopatou. Máš svojho oblúbeného textára či speváka z domova, ktorý ti slúži ako vzor? A prečo si sa rozhodol prejsť z angličtiny na české texty? Uvedomil si si, že česká kapela dieru do sveta nespravý len tak?

K: Souhlas. Jáj sem nikdy texty v čestině psát nechtěl už jen z toho důvodu, že jsem moc česky zpívajících kapel neposlouchal a když na to přijde, tak šlo vlastně akorát o Balaclavu, John Ball, Lakmé a Ravelin 7. Tímhle jsem ti vlastně odpověděl i na otázku ohledně textařů ze scény co mě baví. Ohledně přechodu na češtinu se to mělo tak, že jsem už delší dobu cítíl, že mám problém se neopakovat a připadal jsem si docela vyhořelej a čeština mi přisla jako dobrej novej impulz, úsměvný je,že po tom,co jsem napsal EP Minuty ticha, mám ten stejnej problém zase.. aktuálně mám docela problém napsat novej text, ale doufám, že se to nějak zlomí. S ambicema to nemělo vůbec nic společnýho, většina lidí ti stejně na koncertě nerozumí, ať zpíváš jakkoliv a my jsme vždycky měli texty přeložený, nebo aspoň vysvětlěný v bookletu.

R: To je pravda, ja som tiež pri sing alongoch len mumlal niečo čo sa na ten refrén vždy podobalo foneticky, haha.

S kým všetkým ste si zahrali počas Vášho pôsobenia? Alebo lepšie, mal si svoj star moment, kedy si hral s nejakou kapelou, ktorú si uctieval za mlada a s kapelou sa ti splnil sen spolu šérovať pódium? Okrem Offspring prosím, haha.

K: Tohle by bylo asi na dlouho a “star momentu”, bylo několik. Když se zpětně podívám, tak je až neuvěřitelný, co se nám vzhledem k původu a geografickému umístění podařilo, haha. Když to zkusím nějak shrnout, tak jsem byl nadšenej ze společných koncertů s Rentokill, což výborná politická melo hardcorepunková kapela z Rakouska a hrozně fajn lidi, nezapomenutelnej byl koncert s By the grace of God na Sedmičce, společný koncerty s Antillectual, výborný kapela z Holandska, část turné s Darko z UK, účast na Mighty sounds a na Fluff festu a z poslední doby asi předskakování Sights and Sounds (boční projekt Andrewa z Comeback kid) a na konec pro ty co mě trochu znají asi nic překvapivého, ale koncert s Great Collapse, kde zpíva Thomas ze Strike Anywhere (který považuju asi za nejzásadnější kapelu společně s Verse). Chvíli to vypadalo i na support Touche amore, ale to bohužel nedopadlo. A dodnes mě mrzí, že jsme byli pozvaní na poslední koncert Balaclavy v Brně, ale nějak to z osobních důvodů jednoho člena kapely nedopadlo.

Jo a ještě bych rád zmínil First Blood a Negative approach v Ostravě!

R: Ta Balaclava to zabolí, tomu verím…Ako je to s Mini benefitmi? Kto to robí a funguje to ešte?

Empty hall of fame – God

K: SF Mini benefity se vzhledem k celosvětové situaci nedějou a myslím, že vyložene SF Mini benefitů i před covidem už tolik nebylo a když už,tak spíš na fungování samotnýho místa, ale nerad bych se mýlil… EHOF vyloženě do kolektivu SF Mini nepatří, spíš jsme “spřízněná kapela”, která tam zkouší, ale kolektiv má na bedrech spíš část z Gattaca, část místních skejťáků a pár lidí z kapel, co tam taky zkouší. Každopádně určitě všechno funguje dál a zrovna teď se chystá koncert, kde budeme hrát s kapelou Nervy, což je vlastně následovník Gattaca.

R: Skejtoval si niekedy?

K: Hned po škole jsem asi 4 roky prodával v jednom velkým skateshopu v Olomouci, tak nějaký základy jsem zkoušel, ale tím, že jsem měl docela zničený nohy tou slavnou fotbalovou epizodou, moc jsem tomu nedával. Dva roky zpátky jsem si pořídil cruiser, tak občas vyrazím jen tak na projížďku, ale synovec se na skate docela vrhnul a nechápu, jakej udělal progres.

R: Hail to skate a všetkým doskonosičom. Empty hall of fame už existuje zopár rokov, máte prechodenú Európu, ale aj Brazíliu či balkán. Ako si vybavujete koncerty? Ako sa Vám podarilo dostať sa do Brazílie? Povedz nám viac o Brazílii či Balkáne, čím su tieto svety odlišné od toho u nás doma? Ľudia, koncerty, prostredie, všetko okolo toho…prehánaj.

K: Uf, to máte tolik prostoru v zinu? Zážitků je hrozně moc…před covidem se nám dařilo relativně každý rok někam vyjet a jestli mi něco aktuálně chybí, tak tohle, protože republika je malá, za těch 15 let co hrajeme už jsme hráli snad všude, tak jsou ty zahraniční výpravy hrozně osvěžující. Brazílie. Nás tehdejší bubeník Ošťa byl tehdy členem na pár skatepunk, punkrock fórech a tím, že sám dělal dost koncerty zahraničným kapelám, naplánovali jsme, že by jsme někam zkusili vyjet. Dali jsme předběžnej plán cesty zhruba na 15 dní a hledali koncerty Ozvala se nám kapela z Brazílie. Kacttus, že by chtěli jet EU turné a že by se k nám rádi přidali. Napřed nám to přišlo jako docela velká sci-fi, když jsme je nikdy neviděli atd, ale nakonec jsme si řekli proč ne. Společnýma silama se nám podařilo obsadit skoro všechny data a nakonec to byl fakt skvěle strávenej čas, bez sebemenšího konflitku a vyjma toho,že jejich zpěvák po jednom z větších večírků ztratil pas a museli jsme to docela složitě řešit na to fakt vzpomínám rád. Když s někým strávíš v dodávce nonstop tolik času, už můžeš tvrdit, že někoho z nás a my jsme si sedli fakt hodně. Potom nám zhruba dva roky psali, že by jsme měli přijet my tam a i když jsme věděli, že to bude asi finanční sebevražda, koupili jsme letenky, vzali si jen pár věcí, aby jsme mohli pobrat spíš merch atd. Nástroje a aparátky jsme měli samozřejmě domluvený s Kacttus a letělo se.

Pokud by někoho zajímal podrobnej tour report, tak ho úplně skvěle sepsal Buky co má na starosti webzine periferia.cz, fakt to stojí za to. V kostce je Brazílie prostě dost jinej svět, lidi tam mají na spoustu věcí spoustu času, domluvy tak nějak fungujou na půl. Lidi jsou hrozně příjemní a očividně je cizinci zajímají víc, než jsme čekali, dost se tam pije, hlavně pivo.

Koncerty začínají většinou až třeba v 10 s tím, že je málokdy míň, než 5 kapel. Pokud mám vypíchnout pár momentů, tak třeba hned první koncert byl na periferii Sao Paula kde jsme strávili až na pár vyjímek skoro celý tour (Rio de Janeiro a pár menších měst kolem Sao Paula). Přijeli jsme na vesnici, kde bylo víc toulavých psů než obyvatel k takové motorkářké hospodě, kde bylo asi 20 klasických motorkářů s nášivkama atd., kteří si oblíbili našeho kytaristu a když před ním mávali docela dlouho velkým nožem a začali jsme být nervózní, bylo nám řečeno, že se jim ba naopak lídí a že z něj udělají čestnýho člena jejich klubu a dostal i odznak, haha.

R: A čím si to zaslúžil, že sa stal členom klubu?

K: To dodnes nikdo neví, protože mluvili jenom portugalsky, asi osobní sympatie, haha.

Super koncert jsme odehráli v klubu, kterej vlastně klub ani nebyl, ale byla to bývalá čerpací stanice uprostřeď ničeho s vymlácenýma oknama, kde bylo asi 40 lidí a dost divoká atmosféra. Před koncertem proběhli i nějaký rozhovory, ale kde to potom vyšlo kdo ví.. Hráli jsme třeba v jednom z největších klubů v Sao Paulu, kterej se jmenoval tuším Diablo a to byl zase úplnej protipol akcí, kde jsme hráli skoro celou dobu, tady bylo velký podium, každá kapela měla něco jako stage manažera, kterýho jediná starost byla, jestli máme dost vychlazenýho piva a když došlo, zmizel a hned donesl kbelík s ledem atd. Hned jak koncert skončil, což bylo poprvé před půlnocí, naběhla uklízecí četa a během půl hodiny se klub změnil v diskotéku, která otevírala až o půlnoci. Na vstup se stála tak 300 metrová fronta.

Pokud jde o horší zážitky, tak jsme občas museli vybírat vedlejší uličky při procházkách atd., málokdo z nás věděl co se děje, ale Alex, což byl bubeník Kacttus a člověk, kterej nás měl na starost, sem tam řekl, že musíme jinudy, protože prostě vidí, že na nás někteří lidi blbě čumí a že by mohl být problém. Po návštěvě jednoho místního kostela jsme přišli domů, podívám se na televizi a tam byl ten kostel, kde jsme před chvíli byli a následoval záběr na chlapa s prostřelenou hlavou a rozhodně nebylo ani po 22 hodině, tak se ptám co to má znamenat a Alex jen poznamenal, že se tam asi 10 minut po tom co jsme odešli strhla potyčka, kde se pohádal jeden pár, chlap praštil svou přítelkyni, zastal se jí jeden bezdomovec co seděl před tím kostelem a chlap ho z ničeho nic zastřelil. Další takovej zážitek byl přímo před bytem jeho rodičů, Alex zrovna musel někam odjet, tak jsme nakoupili čerstvý kokosy, sedli si na chodník před byt a snažili se je rozbít a sníst. Asi po půl hodině Alex přijel a začal vyšilovat co to děláme, tak jsme řekli, že rozbíjíme kokosy a on hned ať jdeme domů, že jeho soused je magor a že na něj jednom přiběhl s pistolí v ruce, že má nahlas autorádio. Takže v návaznosti na tyhle zážitky úplně zapadne to, že jsme si za docela velký peníze pronajali dodávku i s řidičem na jeden vzdálenější koncert a výsledkem bylo to, že se dodávka pokazila, než pro nás poslali druhou,měli jsme zpoždění asi 4 hodiny, přijeli jsme na místo kde už nikdo nebyl, ale platili jsme i tak stejnou cenu.

Druhou část turné jsme nespali u Alexe, který i přes to všechno bydlel v té klidnější části Sao Paula zvaná Mooca, ale u Funghu, kde jsme měli celej byt pro sebe, tak jsme si říkali, jaká je to paráda, ale dlouho nám nadšení nevydrželo. Měli jsme přísnej zákaz vycházet ven a jelikož nám asi 3 koncerty odpadli během tour, byli jsme odkázaní na to, čekat až Fungha přijede z práce a odveze nás aspoň na nákup jídla atd.. Asi třetí večer jsme trochu víc popili a z Funghu vypadlo, že jsme tady jen my a nikam nemůžem, protože tady ještě nedávno bydlela jeho celá rodina, ale jednoho dne pod záminkou odečtu elektroměru sem přisel chlap s pistolí, nechal celou rodinu zavřít do koupelny, včetně novorozence, kompletně byt vykradl a zmizel, rodina se odstěhovala a bydlel tady už jen Fungha sám.

Koncerty byly podobný jak všude na světě, někde vlažný, někde hodně divoký, nicméně v Brazílii se dost kapel co hrají punkrock označujou pojmem hardcore, což dodnes nechápu a asi i proto na nás občas nahlíželi dost zvláštně,po tom co jsme začali hrát, ale zkušenost určitě super. Tím, že je na tom Brazílie ekonomicky jak je, tak se to potom odráží na vybavení klubů, kapel atd. Takže občas ty aparáty nestály za moc, merch se neprodával skoro vůbec a dle místních tam skoro nikdo gramofon nemá, takže ani desky atd.

Fakt mrknětě na ten report, je sice delší, ale stojí za to.

Balkán – za sebe můžu říct, že to bylo nejlepší turné co jsme jeli, jsou to přecejenom končiny, kde pořád tolik kapel nejezdí, proto je tam pořád po takové muzice hlad. Chodí spousta lidí, kteří si chtějí o hudbě, případně textech povídat atd. A jestli bych si měl vybrat jedinou destinaci kam ještě pojedeme, bude to sem. A za mě je třeba Rumunsko rozhodně země, kam bych rád vyjel i jako turista. A taky se nám vlastně stala docela úsměvná příhoda. V Chorvatsku jsme potkali stopaře, ujeli jsme pár metrů a nakonec jsme se rozhodli ho nabrat. Dověděli jsme se, že má namířeno do Albánie jako turista, ale po chvíli z něj vypadlo, že je původem z Ukrajiny, ale studuje v Praze, hraje rugby. Tak už přešla angličtina na češtinu atd., byl to člověk punkovou scénou absolutně nepolíbenej a docela ho to fascinovalo, resp. měl docela dlouho problém pochopit, proč tohle vlastně děláme, když z toho nejsou žádný peníze, ale nakonec to dopadlo tak, změnil plány a natolik ho to s náma bavilo, že absolvoval celý turné jako “merch guy” a dovezli jsme ho zpátky do ČR. Jsme v kontaktu do dnes a občas přijde i na koncert.

Ještě ti řeknu nás největší bizar, který asi už nic nepřekoná. Hráli jsme v Beltinci, což je sever Slovinska na squattu. Večer koncert, pár lidí, klasika… Na ráno jsme se domlouvali s promotérkou, že nám donese snídani, odemče hlavní vchod a můžeme vyrazit zase na cestu. Měli jsme hrát v Norimberku, což byl přejezd snad na 8 hodin, tak jsme chtěli vyjet co nejdřív, nicméně promotérka nikde, tak nás nenapadlo nic lepšího, než otevřít okna na ulici, že vynosíme zatím aparáty do dodávky atd. Po chvíli se nám to povedlo, já jsem šel se Scottem co s náma byl jako merch guy a řidič pro auto a nenapadlo mě nic lepšího, než si nasadit masku vlkodlaka, kterou sebou na turné bral a “vybafnout” na něj zpoza rohu, trapnej fór, ale jak je známe, iq se během turné podstatně snižuje. Nakonec přišla i promotérka, rozloučili jsme se a jedem. Po chvíli jsem si jako řidič všiml, že za náma jede černá Octavia, která nemá moc chuť nás předjet i když jsem jel fakt pomalu. Asi po kilometru jízdy před sebou vidím zátarasy jak v akčním filmu, tam stálo slovinský komando se samopalama (nekecám!) a ukazoujou ať zastavíme. Hned jak jsem došlápl brzu, naskákali nám do auta a začali nás vyhazovat a ne úplně v rukavičkách. Vůbec jsme nechápali co se děje, aby historka byla dostatečně bizarní, tak asi 100m od nás něco natáčela slovinská televize reportáž nezávisle na nás, nicméně jak si toho všimli, začali filmovat dění kolem dodávky. Asi 5 ozbrojenců plus jedna psovodka, anglicky neuměli vůbec nic, do toho mi Scott šeptá, že to je v prdeli, že má u sebe trávu. Začalo to tím, ať vyložíme komplet dodávku, což jsme teda udělali, nic nenašli, potom tam vlezl jeden z nich a objevil “Rambo nůž”, kterej jsme měli na krájení chleba a ptal se co to je…říkáme, že na krájení chleba…stážník zapojil selský rozum a vytáhl krájenej toustovej chleba co jsme měli sebou naštěstí se do toho vložila ta reportérka, která uměla anglicky. A asi po hodině nás nakonec k nelibosti pustili. A co se vlastně stalo? Jak jsme nakládali dodávku a já tam běhal s tou maskou, všimla si nás nějaká důchodkyně a už to ji stačilo k tomu, zavolat policajty, protože hned vedle naší dodávky byla pobočka místní Pošty a ona si to vyložila tak,že jsme ji určitě šli vykrást.

Balkánske tour

R: Ty krávo, slušná storka, a boli ste potom aj v slovinských správach, haha? Ako vás takéto výlety vyčerpaju finančne? Musíte šetriť pred výjazdom? Máte to tak, že každý musí dať rovný diel na zaplatenie výdavkov pred turné a potom sa to delí ak sa niečo zarobí? Ako funguje táto stránka kapely?

K: To by mě samotnýho dost zajímalo, ale netuším. Finančně nás to naštěstí zase tak neždíme a můžu říct, že žádný turné v Evropě nedopadlo provarem, když už se doplácelo, jednalo se spíš o sto koruny, max tisícovka. Funguje to jednoduše, složíme se rovným dílem na pronájem dodávky a to je všechno, útratu si řeší každej za sebe, na každým koncertě máš jídlo a nocleh, takže ona je to fakt nakonec krásná dovolená, která tě skoro nic nestojí. Cesťáky jsou někde menší, někde větší a ve finále to vždycky pokrylo náklady na benzin. Nikdy se nic „nezarobilo“, proto jsme to nikdy nemuseli řešit. Nevím jak ostatní kapely, ale myslím,že to má většina tak, že seš rád, že jezdíš po „světě“ a skoro nic tě to nestojí, nic víc, nic míň.

R: Si podporovatelom Sea sheapards, robíte aj zbierky na nich? Čo hovoríš na dnešný stav ekologických hnutí a zelenej politiky? Myslíš si, že naše deti ešte maju šancu žiť normálny život, alebo sme to už pre ne úplne dojebali a nie je cesta späť?

Sea Shepherd

K: Sea Shepherd ať už aktivně, nebo pasivně podoprujeme už pár let, dokonce jsme vedení jako Artists for Sea Shepherd za CZ. Asi dvakrát jsme se účastnili s basákem i aktivně u stánku Sea Shepherd, kde jsme prodávali merch na festivalech…co se týče EHOF, tak na většině koncertů sebou vozíme vlajku, letáky a donation box, kam může kdokoliv přispět libovolnou částku, kterou posléze přeposíláme na CZ pobočku. Ekologická hnutí mají určitě svou sílu, což se odráží na malých velkých posunech, ať už se bavíme o omezování, či zákazu testování kosmetiky na zvířatech, alespoň minimální pokroky ohledně prostředí, v kterém žijí zvířata ve velkochovech, zákaz kožešinových farem atd. Ale životní prostředí v globála je jeden velkej průser a nemyslím si, že vzhledem k tempu, jaké je nastolené v možnostech něco opravdu měnit, máme velkou naději, ale kdo ví… Rád bych se pletl. Každopádně my jako lidstvo jsme se x krát přesvědčili v tom, že většinu věcí řesíme pozdě a většina populace pořád žije modelem teď a tady. Moje volba, moje pohodlí a dál neřeším, smutný…

R: Cheš vychovávať deti? Či táto eko depresia z nášho sveta ti našepkáva, že deti radšej nie do tohoto sveta?

K: Píšeš zrovna v pravý čas, protože nášemu basákovi Lukemu se aktuálně narodila dcera Ema, takže už i na nás došlo. Docela dost jsem nad tím přemýšlel, ale vždycky dojdu k názoru, že pokud chceme něco na světě měnit, tak je potřeba ty myšlenky předávat dál a někdy musím těm potomkům voličů SPD a podobným vysvětlovat, že takhle teda ne, haha.  

R: Čo hovoríš na súčasnú politickú situáciu v Čechách? Máte tam stále za prezidenta Zemana, ktorý skôr pôsobí ako zombie, už len rátať hodiny kým sa poberie pod hnedú zem a Babiša sa Vám podarilo vymeniť, ale…ako to vidíš ty? V punku chodiť voliť sa moc nenosilo volakedy, ale v dnešnej dobe je to nutnosť, aj keď ten výber nemusí byť najlepší na svete. Vy tam máte Pirátov, to znie dosť punkovo na mňa…

K: Na politickou situaci se toho moc ani říct nedá. Zeman a celá parta kolem hradu je opravdu bizarní partička zmrdů, bohužel si myslím, že až dědek zmizí, tak za něj nastoupí Babiš a jedeme na novo. Už jsem dost starej na to, abych si myslel, že kdyby volby mohli něco změnit, zakázali by je.. Voliči Okamuru, Babiše atd. K volbám prostě přijdou a i když ani jednu stranu nepovažuju za spásnou a např. některý výroky Pirátů považuju minimálně za nešťastné, volby jsou a vždycky budou o menším zlu, ano, nevolit je taky volba, ale z mýho pohledu si nemyslím, že šťastná.

Split s Thalidomide – Follow your leaders you small-minded Czech racist bastards, vyšlo u PHR

R: Čo si myslíš, čím to je, že tie naše krajiny, ich volebný potencial, je na tak nízkej uvedomelosti a vždy tam zvolia nejakého riadneho zmrda. Aj u mňa je to čisto o volení menšieho zla, aj keď na Slovensku sú dve-tri strany, ktoré by som volil, ale ich potenciál je veľmi nízky ešte, aby niečo dokázali bez združovania sa so zmrdmi čo sú viac populisti ako progresívny politici. Čím to je, že tí ľudia idú za leadrami ako je Zeman či Babiš? Však už keď ich človek počúva, vidí, že to sú mrdky a to čo rozprávaju je zavádzanie a klamstvo.

K: Tohle je pořád dokola. Jednoduchý řešení, pro jednoduchý lidi. Ono je dost výmluvný to, že čím chytřejší technologie máme, tím blbější jsme, protože kritický myšlení tady nemá vůbec žádnou tradici a mám pocit,že hlavně v poslední době se hlavně absolutně hloupí jedinci snaží najít svoje místo na slunci tím, že šíří dezinfo a připadají si, jakou nešíří pravdu a osvětu. Zrovna včera jsem se díval na Netflixu na Death to 2020, což je satirickej pořad, kterej se vyjadřuje k dění v roce 2020 a mají tam modely „průměrných občanů“, případně Trumpovi legislativy a je to víc děsivý než úsměvný, jak přesný to je. V jedné věte něco řeknou, v další to popřou a když předložíš fakta, tak se dovíš, že to nejsou fakta, ale tvůj názor, jak se potom chceš někam posunout, zacyklení 100%.

R: Keď sme pri Zemanovi v roku 2016 som Vám robil obal na split album s Thalidomide, aké boli reakcie na album cover? Asi moc nezabral čo? Haha.

K: Reakce na obal nebyly kupodivu tak divoký, jak jsme asi trochu čekali, nicméně si pamatuju, že jak LP vyšlo, tak to sdílel Petr Korál, což je jeden z nejznámějších českých hudebních kritiků na poli mainstreamového rocku a metalu s komentářem “na to že je leden, tak máme o nejkontroverznějším obalu roku asi rozhodnuto”, haha. Pár lidí mělo problém rozpoznat, že ta osoba vpravo je Miloš. Klause poznali hned. Jinak myslím, že pár lidí si tu desku koupilo hlavně kvůli tomu coveru, ale jak říkám, doba už je asi mnohem dál, než by někdo řešil, že se tam houpe Klaus se Zemanem.

Empty hall of fame – The road

R: Hold, až taký dobrý kreslič nie som, ale doba si to vyžadovala.

Ako riešite merch v kapele? Je to podstatné mať merch ako kapela? Akú úlohu má u vás merch?

K: Merch řešíme docela dost, však máme dost věcí od tebe, haha. Merch je vzhledem k nákladům na desky asi jediná forma, jak můžeš kapelu reálně podpořit, proto to mám rád a sám jsem měl jeden čas v šatníku pouze trička kapel, teď už se snažím držet trochu při zemi. Zdroj příjmu to určitě je, ale většinou jsme to investovali stejně zpátky do merche, případně desky. Poslední kolekci jsme chtěli udělat bez morální kocoviny, protože nebudeme si nic nalhávat, většina těch různých Fruit of the loom, Gildan levných triček je vyráběna minimálně diskutabilně (dětská práce, směšná mzda atd.), tak jsme se konečně dokopali k tomu, udělat fairtrade kolekci z organické bavlny a už to ani jinak dělat nebudeme. Tričko vyjde v nákladu asi jednou tolik dráž, ale výsledek i materiál fakt stojí za to. Trička objednáváme přes kamaráda Samuela z Brna, který dělá i ruční sitotisk pod hlavičkou DIY Factory Brno a nemůžeme si to vynachválit.

R: Toto je jeden z tých problémov merchu. Cena. Tak nejak punkáči nekúpia nič, čo stojí viac ako 10 euro, a to je jednofarebný potisk na predku trika, ale keď chceš robiť viac farebné dizajny a hrať sa s tým tak tá cena trika spravý dosť pri výbere kvality. Osobne nemám rád Fruit, lebu sa páraju a sú nekvalitné, ale kámo Gildan, to je u mňa zlatá stredná cesta.

K: z tohodle jsme měli trochu strach, protože ty poslední trika prodáváme za 400, ale žádnej problém s tím není a poptávka je stejná. Tak ono jak Fruit of the loom, tak Gildan ten triček mají x druhů, ale já se přiznám, že ta kvalita mě teda nebaví ani v jednom případě, nehledě o přístupu. Doporučuju Stanley and Stella, Continental, Earth positive nebo Mantis, ty jsou úplná pecka.

Sao Paulo – Brazília

R: Máš rád cestovanie, kam si sa najďalej vybral? A ako to máš ako turista? Si taký ten čo si kúpi všetko predom a už si len užíva, alebo kúpiš letenku a na mieste sa prebíjaš, alebo ten posledný čo príde a snaží sa vyžierať domácich, len aby to jeho nič dokopi nestálo? Kde medzi týmto si? Aký máš názor na posledného z menovaných? Mňa by to nasralo ako domáceho.

K: Tohle by bylo další velký téma. Vztah k cestování mám už od mala, protože babička je původem z Itálie a jelikož jsem byl nejmladší sourozenec, tak jsem dělal rodičům doprovod pokaždé, když vyjeli navšívit italskou část rodiny. Aktuálně to mám tak, že se snažíme cestovat co to jde a to většinou modelem – koupím letenku s předstihem a ubytování řešíme většinou na místě a maximálně na dvě noci, ale spíš jen na jednu a zase o dům dál. Je to takový kočovnictví, ale poznáš a vidíš o to víc. Z takových zajímavějších destinací jsme byli na Srí Lance, kterou jsme vyjma severu projeli celou.

Docela smolnej byl výlet do Vietnamu, kde jsme chtěli projet taky celou zem a navštívit jednoho známého, ale covid opatření, který de facto začali po našem příletu nám to celý dost zkomplikovali a dva dny jsme skončili i omylem v karanténě izolovaní na hotelu vyhrazeném pro nakažené turisty (spletli si číslo našeho letadla s jedním letem z UK). K čemuž máme teda taky docela slušnou historku, ale to necháme na jindy…letos jsme byli projet jižní pobřeží Islandu a tam mi teda docela spadla brada,vyšlo nám počasí a vím, že se tam musím nutně vrátit, to byla magie po všech směrech.

Ať už jsme kdekoliv, tak se snažíme bookovat ubytování u místních a jídlo většinou řešíme přes street food (místní stánky, bistra atd.) nebo jedeme podle aplikace Happy cow, která se mi osvědčila úplně všude, kde jsme byli.

R: Čo robíš, keď nerobíš? A vlastne kde pracuješ?

K: Je toho docela dost. Jsem fanoušek piva, tak jsme se rozhodli asi 4 roky zpátky zkusit vařit s bráchou vlastní pivo a i když jsme toho teda po dobu všech lockdownů moc nenavařili, tak se na to hodlám zase vrhnout. Vaříme jen menší várky pro radost kolem 40l. Rozdáváme to po známých, něco málo vozím na koncerty EHOF, kde mám pár kusů na prodej, pojmenoval jsem to Empty hall of ALE. Abych netloustnul, tak se snažím chodit aspoň jednou týdně boxovat a musím říct, že to zároveň miluju a nenávidím, haha, ale vzhledem k tomu, že pracuju s lidma, tak potřebuju často vyčistit hlavu. Občas zabíjím čas Playstationem a o víkendech se snažíme cestovat po ČR, ať už nějaký pobytový výlety, výšlapy atd.

Pracuju na místní Obecním úřadě, kde mám pod sebou údržbu, mám na starosti vodovod, kanalizaci (jsme vlastník i provozovatel), čističku odpadních vod, sběrný dvůr, kompostárnu. Je toho docela dost a přiznám se, že už toho mám docela dost, jsem tam už 10 rok a jelikož funguju hlavně jako “reklamační oddělení”, dost se to podpisuje na psychice. Další ne úplně pozitivní stránka je ta, že tím, že bydlíme na vesnici, nikdo moc nechápe, že když nejsi v práci, nemáš moc chuť cokoliv řešit ve frontě v obchodu, nebo když se jdeš jen tak projít, což se mi stává skoro pravidelně. Ale tak každá práce má něco..znáš to…

v Bratislave 2015 s Thalidomide

R: Toto poznám, ja pracujem v sociálnej sfére ako manažér a furt dealuje s blbosťami z každeho rohu niečo. To prečistenie hlavy je najlepšie športom, človek sa aspoň nezblázni. Ja som to už takto mal od detstva. Vždy som sa musel fyzicky vyčerpať, aby som si vyčistil hlavu a funguje to tak u mňa do dnes. Box je dobrá forma, ale raz do týždňa kámo? To je málo, aspoň dva či trikrát, aby z toho bol úžitok, ešte si mladý, haha.

K: Je to pravda, o tom žádná, ale na druhou stranu, na kariéru Rockyho z vesnice už jsem starej a mám dost na pytel kolena, haha. Já se snažím občas i cvičit doma a do toho mám boxovací pytel i u rodičů, takže když je nejhůř, nejsem odkázanej jenom na tréninky. Já dva dny v týdnu jsem v práci 9,5 hod a tréninky jsou zrovna tyhle dva dny, takže beru spíš jak osobní vítězství, že se přemluvím aspoň 1x.

R: Dobrá a rýchla odpoveď. Hrali ste s Kashmir 9:41 na sedmičke, hare krishna boli v zuboch českej scény, už sa to nejako usadilo za tie roky, alebo je to stále problém? Sú kašmíraci vôbec stále krišna či už je to len karavana, ktorá sa tlačí ďalej? Aký bol koncert? Bolo dosť ľudí? A ako ste sa vlastne dostali k tomu s nimi hrať? Poznali ste sa už predtým?

K: Já se přiznám, že jsme asi ještě dost “mladej” na to,abych o těchto problémech vůbec věděl, natož je nějak řešil. My se s nima známe proto, protože Dharma pochází ze stejné vesnice jako já, což je docela vtipný na to, kolik obyvatel máme a jaká díra to tu je, haha. Potkali jsme se vlastně úplně náhodou, protože mi pár let zpátky volalo neznámý číslo a s jeho tradičním nadšením spustil že jako čaaaaau, ty vole, vy jste z Libiny a hrajete hardcore? No ty vole, musíme spolu něco udělat,mám radost, čau! Chvíli mi trvalo než jsem pochopil kdo to byl a co to mělo vlastně znamenat, haha. Pak jsme se potkali společně tuším na dvou koncertech a tak nějak jsme dost nepravidelně v kontaktu. Jak to teď mají aktivně s hare krishna nevím, ale komunita si je očividně pořád opečovává, což bylo vidět na na koncertě teď na Sedmičce, lidí bylo relativně dost a bylo to celý přijemný.

R: Ja mám Kashmir rád, veľmi príjemní ľudia, to sa musí nechať a ten krišna core a náboženske myšlienky a cpanie sa do hardcore scény bola vyslovene záležitosť 90tych rokov, takže niečo čo už je prežité dneska. Mal som len takú slabú chvílku. Abstinenčný flashback.

Aké máš rad ziny? Čítaš tour reporty? Čo máš najradšej na zinoch? Myslíš si, že je tam rozdiel medzi zinmi desať rokov dozadu a dnes?

K: Ziny jsou super a jsem pravidelnej čtenář, hlavně teda vyznávám WC čtení, ale znáte to, tam je největší klid, haha. (WC čítanie aj u nás funguje najlepšie – pozn.) Na zinech mám nejradši různorodost a hlavně to, že se jedná o fyzickej nosič, nesnáším čtení online, bolí z toho oči a není mi to příjemný celkově. Pokud bych měl být konkrétní, tak mě nejvíc baví recenze, protože muziky jsou kvanta a tohle pomáhá k tomu, objevovat něco novýho…a potom tour reporty, protože to je pokaždé zajímavý a je úplně jedno, kam daná kapela jela. Rozdíl v zinech tehdy a teď moc nevidím. Témata i grafiky jsou pořád víceméně stejný.

R: Čo si myslíš čím to je, že tak veľa českých turistov má rado sandálky a biele ponožky? A prečo si ich kurva dávaju, keď idú do Tatier? Je to nejaký fetiš, ktorý sa dá vysvetliť?

K: Haha, budeš se divit, ale já jsem v Tatrách nikdy nebyl, ale umím si asi na tůru představit lepší obuv, haha. Co si budem podídat, je to peklo a nějak mi to nedává smysl ani z praktickýho hlediska, protože sandále si snad bereš, aby ti nebylo teplo, nebo se nepotili nohy a ponožkou to zabiješ, ale nevím, třeba nám to kouzlo proste uniká. A vůbec, jsme národ, co si zvolil opakovaně Zemana a tebe překvapujou ponožky v sandálech? A v Tatrách?

Etiketa na domáce pivečko

R: Však práve preto, lebo to bolo pred Zemanom, Havlom či Husákom, kurva tie ponožky v sandáloch to je len poznávacie znamenie čecha, neviem to prelúsknuť, kde sa to vzalo a prečo je to taká tradícia…je to niečo ako div sveta, záhada.

Ktoré su tvoje oblúbené kapely z Olomouca či okolia? Čo dneska hrá a odporúčal by si vypočuť? V rámci českej scény, daj nejaký menší scene report nových kapiel či tých starších, ktoré máš rád a bavia ťa.

K: Teď budu vypadat jak dědek, ale my tady celkově zase tolik kapel nemáme a když už, tak to není moc můj šálek kávy. Já jsem měl vždycky radši melodičtější věci a ty tady moc nejedou. Z takových těch aktivních kapel tu máme jak jsem psal výš Nervy (hc-crust), Zhasni (postrock), Moriarty (hcpunk), Prisoners of war (streetpunk). Baví mě kapela našeho bubeníka Altercast, hrají takovej post rock, hardcore ala novější desky Pianos become the teeth a jsou to fakt šikovní muzikanti. Mám rád Pacino z Ostravy, ty asi nemusím představovat, Snackthief z Brna, klasický středoškolský emo, Same river twice – emo core z Brna. Hever z Brna co drtí oldschool hardcore.Rádi se potkáváme s punkrock kapelama Burning steps, Krang a Rabies.  Pokud bych měl směrovat do Prahy, tak mě baví klasicky všechny kapely Pavla Nezvala, haha. Velká škoda, že skončili I am Pentagon, kteří mě po Balaclavě bavili ze všech Banánových projektů nejvíc…mám radost, že se pořád potkáváme s Thalidomide, i když tam ze sestavy ze společnýho splitka zůstal jen Kozel.  Miloval jsem Just for being, velká škoda jich.Teď chystáme pár společných koncertů se Something Like z Tachova, ti zase hrajou takovej ten klasickej metalcore s názorem, trochu ala Heaven shall burn. Baestien ze Sokolova jsou kámoši. Spíš mám pocit, že je teď takový temnější období co se týče nových kapel, nic moc nevzniká, nebo já to aspoň neregistruju a celá ta pandemická situace tomu moc určitě neprospěla, rád bych se pletl..

R: Na Covid som sa úplne zabudol opýtať. Ako je to u teba? Očkovaný? Neočkovaný? Hádaš sa či sa nehádaš s rodinou o potrebe dodržiavať opatrenia? Antivaxerské hnutia a ľudia, ktorí si v najväčšej pandémii robia hromadný picknic na Karlovom moste, to je docela brutal aj na tvrdšie náturi a ako to sledujem u Vás v Čechách máte docela silnú anti vaxersku scénu.

K: S covidem jsem to měl taky zajímavý, šel jsem se nechat očkovat už vloni někdy v květnu, ale den po 1.dávce volala kolegyně z práce, že je pozitivní. Do 3 dnů jsem byl taky a 14 dní bylo teda docela „zábavných“, horečky, bolesti celýho těla, pálení kůže, čich, chuť pryč, naštěstí se mi to do dalších 14 dnů srovnalo. K očkování mám veskrze pozitivní vztah a pokud s tou situací můžu jako jednotlivec něco udělat, nemám sebemenší problém. Už jenom když si vezmeš, jaký persóny stojí na straně antivaxerů, tak by mě hanba fackovala sdílet s něma jakejkoliv postoj. Pořád čekám, kdy nás jako očkovaný někdo začně teda ovládat, případně kdy teda začneme umírat na všechny ty grafeny apod. Jako ty obavy jsem asi trochu chápal na začátku, ale když už teda vidím, že okolí co je očkovaný funguje normálně, tak bych snad o ty obavy měl přijít.. nemluvě o lobotomiích typu pití bělidel, požírání odčervovačů pro koně apod. Rozhodně se necítím natolik fundovanej v oboru medicíný, abych si dovolil zpochybňovat závěry lidí, co se tím zabývají celý život a vytvářet vlastní závěry. Ano, dycky tady bude lobby za určitý přípravky atd.,ale to je všude a s tím se toho moc dělat nedá.

R: Má dneska ešte hardcore či punk ešte nejakú relevantnú úlohu? Ako by sa dal dneska definovať táto subkultúra? Alebo je to už len z ďalších hudobných žánrov, ktoré sa zomleli s mainstreamom a je to už len hudobný smer?

K: Hardcore a punk má a vždycky bude mít svou úlohu, dosti lidem včetně nás dvou ukázal cestu, témata o kterých bych asi normálně nepřemýšlel, ukázal spoustu inspirativních lidí a když se podíváš, kolik hcpunk témat, který jsou ve scéně už roky vyplouvají na povrch i v mainstream světě, resp. se o nich aspoň začíná mluvit bez despektu atd. Dává mi to pořád smysl a jsem za to hrozně rád. Hcpunk se dá definovat pořád stejně a to jako muzika s názorem, případně životní postoj a doufám, že se nedočkám doby, kdy by  se témeta jako rasismus, xenofobie a práva zvířat přestaly řešit.

“Kájo, ja mam Empty hall of fame taky rád” – Bolek Polívka

R: Na koniec šéfko mi prosím ťa povedz, ako si sa dostal do partičky s Bolkom Polívkom?

K: Fotka s Bolkem vznikla tak, že jsme asi 10 let zpátky s kámošem vyrazili na víkend po „stopách“ Dědictví aneb kurvahošigutentag, což spočívalo v tom, že jsme vzali auto, zaparkovali ho u Bolka na farmě v Olšanech, že si tam dáme pivo, oběd a večer zajedeme do té hospody, kde se film točil. To jsme ještě nevěděli, že ta hospoda i po těch letech vypadá úplně stejně, i ta zastávka tam stála, do toho jsme nevěděli, že tam má být večer „zábava“, což spočívalo v tom, že se celá vesnice sešla a hrála přímo v té autobusové zastávce nějaká místní kapela. Publikum bylo šložený od dětí až po důchodce a jak jsem tam tak seděli, přišel za náma místní chlap v maskáčích, černým tílku a červených šátkem kolem čela jak to nosil Rambo. Představil se jako „Rambo“, fakt… a zeptal se docela podrážděně kdo jsme a co tam děláme. Když jsme mu to řekli, tak objednal pivo, pozval nás k místním a byl z toho docela večírek s tím, že nám popisovali ty místa kde se co točilo. Když už jsme byli docela dost v náladě, tak jsme se vrátili na farmu ,že půjdem spát do auta, ale jak většinou ožralové neví kdy mají dost, šli jsme ještě na farmu na pivo a tam stál Bolek. Stud šel nějak stranou, pozvali jsme ho na panáka, on už teda taky nebyl moc ve formě a tehdy nám sáhodlouze vyprávěl, že ten film nikdo nepochopil, že to měla být satira doby a výsměch těm, co přišly po revoluci k majetkům a chovali se jak kreténi…což asi všichni chápeme, ale věřím, že dost lidí to bralo jako vzorec chování haha. Každopádně to byl fakt příjemnej večer a Bolek byl super.

R: Na záver už len jedno: “Bolek na hrad”. Díkes za rozhovor a storky.

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s