Tak ako začať u teba? Poznáme sa už nejaký ten rok a vždy si mal Star Wars šiltovku na hlave. Máš stále tú istú, alebo len updatúvavaš starú za novú? Kde si kúpil tú prvú a pamätáš si, keď si prvýkrát videl Star wars? Čím Ťa tak zaujal ten film? Mám teóriu o tajných snoch o princeznej Leia… Koľko už máš figuriek doma? Už si dávno tromfol Klausa?

P: A sakra, proč mě tahle otázka vůbec nepřekvapuje? Ale nečekal jsem to hned na začátek… Star Wars jsem viděl poprvé když mi bylo 12 let, byla to samozřejmě Epizoda IV – A New Hope, byl jsem na tom v kině a ta podívaná mě tehdy stála 12,- Kč. Ale ještě předtím jsem četl knížku, kterou mi koupila moje máma a docela by mě zajímalo jestli by to bejvala udělala kdyby jen trošku tušila co tím odstartuje… Vzpomínám jak jsem si tehdy v kině jako 12ti letej kluk, tou dobou nadšenec do plastikovejch modelů, přál aby se mi jednou dostal do ruky model X-Wingu nebo Millenium Falconu. Když pak o nějakejch X let později žila moje ségra v Anglii a já za ní poměrně často jezdil, jedoho dne jsem tam na tyhle věci narazil a domů jsem si vezl plnej kufr, ve kterým byla mimojiné i moje první Star Wars kšiltovka. Další jsem si koupil v Praze v levnejch knihách, kde jsem na ní úplnou náhodou narazil… V krátký době po ní následovalo několik dalších, který už jsou pěkně ohlodaný zubem času, takže už se poohlížím po nový… ale dneska jsou to samý animovaný Clone Wars, v lepším případě E 1-3, což je už trošku někde jinde… Těžko říct čím mě ten film tak zaujal, je to prostě taková pohádka. Ale vzhledem k tomu že jsem v mnoha ohledech pořád dítě, tak se asi není moc čemu divit. tam s figurkama to taky začalo docela nevinně, dokonce u vás Bratislavě, kde jsem svojí první dostal jako dárek. Ale od Klause to nebylo… A momentálně mám něco přes 600 kousků, takže si myslím že jsem Klause možná už trumfnul… Ale kdo ví…”

Budem to musieť preveriť u Klausa, šupnem mu maila a zistím aký je stav skóre Praha vs Bratislava.
Kedy si sa dostal do HC PUNKU? A čím Ťa zaujal?

P: Měl jsem tehdy na základce o ročník vejš pár kamarádů pankáčů a jedním z nich byl Ondra Košan, kterej mě slušně zásoboval kazetama. To už jsem poslouchal Sex Pistols, The Clash a Dead Kennedys a samozřejmě taky ten českej punk ala Visací Zámek nebo E!E, kterej dneska vnímám tak že s punkem takovým jak ho vnímám a cítím já má vlastně pramálo společnýho… A jelikož se Ondra tehdy znal s Robertem Vlčkem z Kritický Situace, ten zase zásoboval jeho… Pamatuju si že jedny z prvních nahrávek o kterých by se s odstupem let dalo říct že mi změnily život byly kromě LP Kritický Situace a dema strakonický kapely Rat Race určitě Gorilla Biscuits – Start Today, Four Walls Falling – Culture Shock, Snapcase – Lookinglasself a Sick Of It All – Just Look Around. Moje dva první hc/punk koncerty byli dva dny po sobě Heartline a Nonconformist v zimě 93/94, nejdřív na 007 a den nato na nově obsazeným squatu Ladronka. Tohle mě smetlo a od tý doby v tom jedu… Zaujalo mě to spoustou věcí, ale tehdy asi hlavně tím obrovským nasazením se kterým do toho ty kapely šly, tím jak mluvily mezi písničkama, tím že punk kterej jsem objevil tam byl najednou víc o myšlenkách než o zjevu, chlastu a drogách, což byla jedna z věcí který mi na něm už tehdy, když mi bylo nějakejch 14 nebo 15 let tak trošku neseděly. Na koncertech se mi líbilo že si nikdo nehrál na nějaký ikony nebo hvězdy. Prostě jsem začal objevovat novej svět… No a aby byl výčet úplnej, první straight edge hardcore kapely který jsem viděl naživo byly v průběhu roku ’94 Up Front, Chorus Of Disapproval a Unbroken.

Stále si aktívny v kapelách, pamätám si Ťa najprv z Balaclavy, X-Wing a teraz YFN..boli tam ešte nejaké projekty? Ešte si tuším drtil basu v prvých Dussander….tak hovor ako to celé začalo u teba? Máš stále svoju starú basu?

P: Svojí úplně první basu, která vlastně ani moc nehrála jsem před několika lety přenechal jednomu kamarádovi a fakt netuším kde je jí dneska konec.

Ale pokud máš na mysli tu korejskou kopii MusicMana kterou jsem si koupil někdy v roce ’99, tak tu pořád mám a pořád slouží, i když má už spoustu šrámů a prošla si dost opravama, protože některý koncerty Balaclavy pro ní byly docela devastační… Kromě kapel který zmiňuješ tak byly ještě další projekty, ano patřila mezi ně i první etapa Dussander, ve kterých jsem hrál do vydání 7″ Like A Raven In The Sky na Hopewell records. Potom nastalo několik projektů bokem, který skončily tak rychle jako začaly, takže asi ani nemá moc význam je zmiňovat. Další seriozní a funkční kapela ve který jsem hrál se jmenovala Spes Erepta, Milan z Balaclavy zpíval, Márfy z Lakmé drtil basu, já kytaru a Sváťa z Dread 101 bušil do bubnů. Byli jsme komplet vegan straight edge a hráli jsme rychlej crust hc/punk. Vydali jsme 7″ a nahráli další vály, který po změnách v sestavě a náhlým úmrtí našeho nově příchozího druhýho kytaristy vyšly jako CD na Refuse records. Z Tomášova odchodu jsme se nějak nevzpamatovali a tak se kapela po poměrně křečovitý snaze o udržení statusu vegan edge kapely rozpadla. Když jsme potom rozjeli s klukama z X-Wing YFN, tak jsem ještě souběžně s tím chvilku zpíval v Dreams Come True, což byla druhá kapela Ondry a Thomase z YFN, se kterou kluci tak trošku navázali na X-Wing a jakmile odešel původní zpěvák, naskočil jsem do rozjetýho vlaku. Moc dlouho to ale nevydrželo a tak nějak přirozeně se naše energie soustředila na YFN. V současný době máme ještě kapelu s Honzou, bubeníkem Balaclavy. Odehráli jsme několik koncertů coby Urrah, potom se trošku pozměnila sestava, my strávili dost času a připravou novýho materiálu a ve chvíli kdy tohle píšu tak se chystáme na náš první koncert pod novým názvem Harijana. No a aby toho nebylo dost, nedávno jsme v Praze rozjeli novou straight edge kapelu s názvem Daydream, se kterou jsme zatím odehráli několik koncertů a máme spoustu plánů do budoucna, tak uvidíme jak to půjde…

Kapela Balaclava má už status legendy, určitú dobu to bola čisto sxe vegan kapela, ale mám pocit, že časom ste sa tak už neoznačovali. Bola Balaclava v každej fáze drug free a vegan a sxe? Či sa to menilo s vekom? Máš v hlave nejakú historku, ktorá ti najviac utkvela v pamati z čias Balaclavy? Nie je ti smutno za tou kapelou? A prečo ste skončili?
Pravdu povedať, hudobne to bolo super a silné na začiatku, ale časom a s posledným albumom ma už skoro vôbec nebavila, ale to je vekom asi, cítil si to aj ty tak, alebo Ťa stále bavila a nechcel si aby ste sa rozišli?

P: Balaclava taková jakou si ji pamatuješ ty a většina lidí vznikla jako vegan straight edge kapela. Honza po čase zlomil, stejně jako Helena, která ale tou dobou už v kapele nebyla, Jakub se jako straight edge přestal označovat a tak jsme byli v kapele vegan straight edge už jen dva, Milan a já. A potom co se k nám přidal Vojta, moc mi nejde do hlavy jak nás lidi mohli pořád považovat za straight edge kapelu. Tak či tak, Balaclava byla nedílnou součástí našich životů po dobu neuvěřitelnejch deseti let a jsem vděčnej za to že jsem mohl být u toho. Až s odstupem času si naplno uvědomuju jak moc to pro mě znamenalo, moc rád na to vzpomínám, na všechny naše koncerty který byly super, stejně tak jako ježdění do Příbrami na zkoušky. Všechny ty výlety na Slovensko a do Německa byly zážitkem a vůbec mi tou dobou nedocházelo že jednou se o tom co jsme tehdy dělali a čím jsme žili bude mluvit jako o nějaký legendě. Nedávno jsem s odstupem několika let viděl video z koncertu který jsme hráli na Fluff Festu 2003 a to co se tam dělo bylo fakt neuvěřitelný, stejně tak jako když Balaclava hrála na sedmičce a nebylo tam k hnutí, lidi šíleli a většina sálu zpívala s Milanem. Nerad bych aby to vyznělo nějak samolibě, ale nevzpomínám si že bych tohle u český kapely od tý doby zažil, možná v jednu dobu si něčím podobným prošli Lakmé, možná to v současnosti mají Remek… ale je to jiný… a navíc člověk to samozřejmě vnímá jinak zevnitř a zvenčí.

Ale pokud mám něco vyzdvihnout, byly to určitě společný koncerty s Old Testament, pro mě osobně tohle bylo jednoznačně nejlepší období kapely a v tu chvíli měla dle mého názoru Balaclava největší sílu. A tak jako jednoznačně nejsilnější Balaclava nahrávku vnímám právě naší stranu na split 7″ s touhle kapelou.

K druhý části tvý otázky… Jak jsem už napsal, s touhle kapelou jsme žili deset let a člověk se za tu dobu samozřejmě změní, zestárne, někam se posune a leccos začne vnímat jinak. A to stalo myslím i u nás, navíc potom co vyšla poslední deska na Silver Rocket, tak na naše koncerty v Praze začali chodit trošku jiný lidi a z nějakýho důvodu jsem měl pocit že tam už scházela ta energie kterou Balaclava měla dřív a fakt že nový skladby byly hudebně a technicky dál to nezachránil. Aspoň takhle jsem to teda vnímal já. Konec Balaclavy byl tak trošku rozpačitej, Jakub odjel do Jižní Ameriky a my nevěděli jestli až se vrátí nebo ne budeme s kapelou pokračovat… Pohrávali jsme si s myšlenkou že by s námi hrál někdo na kytaru na záskok, což jsme ale vzápětí zavrhli. No a ten člověk kterýho jsme pro tenhle účel oslovili se mnou a Honzou založil už zmiňovanou kapelu Urrah a dnes s námi pokrčuje v Harijana. A je to tak, ten název je opravdu tak trošku pocta žilinským Junk. Vynikající kapela jejichž 7” mě dodneška rozsekává víc než většina současných desek. Ale zpátky ke konci Balaclavy, Kuba se z cest vrátil s tím že mu kapela neschází a že už hrát nechce. Tak došlo k tomu že Balaclava odehrála svůj poslední koncert v Německu. Žádný oficiální poslední koncert, žádný poděkování všem kterým jsme to po deseti letech dlužili, žádný rozloučení, což si myslím že byla trošku škoda. Dokonce jsme o něčem takovým uvažovali když se Kuba vrátil z cest, ale ne všichni na to měli stejnej názor, tak z toho nic nebylo…

Robíš ešte koncerty? Ako to je s tebou a zábezpekami a podmienkami pre kapely? Cítiš rozdiel medzi dobou, ked si bookoval kapely v 90tych rokoch a teraz napríklad? Máš nejake podmienky ty?

P: Jasně, koncerty pořád organizuju a pořád mě to baví, i přes všechen ten čas a energii co tomu dávám. Svůj první koncert jsem dělal v roce 2001 ve squatu Milada, byli to Betercore / Olho De Gato / Balaclava takže jsem nedávno přehoupl deset let, ale v devadesátých letech jsem koncerty ještě dávno nedělal. Občas jsem pomáhal Robertovi Vlčkovi, ale o nějakým organizování čehokoli nemohla být řeč. I tak se toho ale za těch deset let dost změnilo. V současný době jich naprostou většinu (snad kromě tradičního Afterfluff Matinee, který se koná každoročně v pondělí po Fluff festu na pražský sedmičce) pořádám v Café Na Půl Cesty, což je malá kavárna uprostřed jendoho pražskýho parku. Přes den to tu funguje jako tréningová kavárna pro lidi který prodělali léčbu schyzofrenie a jiných psychických nemocí a večer jako jedno z ideálních míst pro pořádání malejch DIY koncertů. Když se vyklidí stoly a židle, tak je místo tak akorát pro kapelu a cca 60 lidí, což je na malý diy koncerty poměrně malých kapel tak akorát.
Podmínky si vpodstatě nestanovím žádný, kromě toho že dělám koncerty výhradně pro kapely který mě baví hudebně nebo to jsou kamarádi a v takovým případě mě kapela ani nemusí nějak zvlášť rozsekávat hudebně. Naprostou většinu koncertů dohaduju přímo s kapelou nebo s někým koho znám osobně. Žádný agenti, žádný bookingovky. A pokud ano, tak lidi který znám osobně a navzájem víme co může druhá strana očekávat. Pro mě jsou tyhle koncerty především o přátelským, lidským přístupu a vzájemný důvěře, žádný přeplácení a nabízení něčeho víc než nabídne jiný promoter… to je mrdka se kterou bych nikdy nechtěl mít nic společnýho. Je to něco co člověk dělá z lásky a ne proto aby na tom vydělal prachy. Jo a vlastně jednu podmínku mám a vím že za ní nikdy nepůjdu: všechny kapely kterým dělám koncert ode mě můžou počítat výhradně s veganským jídlem, protože fakt nikdy nehodlám řešit to co jiný promotéři větších koncertů…

Ako to vypadá dnes s kapelami v Prahe? Skús dať taký menši scene report a kapely ktoré by nám nemali ukĺznuť pomedzi prsty!

P: Kapel je v Praze momentálně docela dost, rozjíždí se pár novejch z čehož mám radost, ale těch který mi opravdu přirostly k srdci není zas až tolik. Každopádně nejbližší mi z Prahy v současný době jsou asi Tales Of Error (což je našlapanej rychlej hardcore punk a kromě přátelství mě s nimi pojí i fakt že s jejich zpěvákem spolu hrajem v nový, už zmiňovaný straight edge kapele Daydream, která je ovlivněná hardcorem z devadesátejch let, kapelama jako byli třeba Outspoken, Abhinanda, Strain, Strife atd…) a Remek, kde jsou dva lidi z Lakmé a vpodstatě se dá říct že pokračujou v tom svým. Diy emo hardcore ala 90tý léta. Hrajou hodně koncertů a šlape jim to čím dál víc. Super. Další kapela vzniknuvší po rozpadu Lakmé jsou Kung-Fu Girls, který měli sice nedávno vynucenou pauzu, ale už zase začli znovu koncertovat a jsou super.

Hrajou parádní mix trošku hospodskýho street punku a hc/punku ala ranný osmdesátý léta a naživo jsou dost možná nejvtipnější kapelou v Čechách. Flowers For Whores drhnou svůj metal hardcore moderního střihu už slušnou řádku let a přestože to co produkujou není úplně můj styl, rozhodně patří mezi to nejlepší co se pražskýho a českýho hardcore týče. Palahniuk jsou sympatická parta která mastí rychlý a poměrně technický hc/punk. Jejich zpěvák je psychopat. Morkhimmel drhnou temnej crust a v tomhle stylu patří určitě mezi špičku. Jejich zpěvák teď rozjel novej projekt s Vojtou z Balaclavy a !Úl.. s podivným názvem Vekslan. At Folsom Prison jedou v podobným stylu jako Flower For Whores a hrajou metalovej hardcore, je vidět že maj rádi Converge a metal/hc kapely z Floridy. The Blind Daters jsou taky už docela veteráni a můžeš od nich čekat melodickej inteligentní punkrock podobnej třeba Dag Nasty. Unholy Preachers jsou dle mého názoru člověka který se v tomhle až tak moc neorientuje zase asi nejlepší kapelou na poli rock’n’roll punku, rozhodně nezklamou nikoho z fanoušků Turbonegro, zajímavost pro pamětníky je že v týhle kapele zpívá David, kterýho si někdo možná ještě pamatuje coby frontmana sxe kapely No Reason. Skywalker jsou mladá krev, moderní, místy trošku až “mtv” hardcore mosh namíchanej s melodickým, misty až pop punkem. Další novou vegan kapelou jsou Daleko, což je takovej kočkopes hc/punku a temnýho hardcore. Kromě toho je tu samozřejmě spousta kapel, ať už lepších nebo horších, jejichž členové jsou rozházený různě po republice a z Prahy maj třeba jen jednoho nebo část členů… takže nevím jestli sem patří nebo ne… patří mezi ně vlastně i zminovaní Tales Of Error, dále emo/crustová Gattaca, která mě musím říct nikdy moc nebavila, ale po několika posledních koncertech co jsem je viděl musím přehodnotit. To co hrajou není zrovna můj styl, ale jsou super. Malevil je nová kapela bubeníka z Balaclavy, melodický emo starý školy, mix Palefire / Analena. A urcite jsem zapomněl na spoustu dalších, který mě zrovna nenapadaj nebo nevím zda jsou momentálně funkční….

Čo momentálne robíš? Robil si na letisku, stále tam zarezávaš, alebo máš už niečo nové? Keby si mal možnosť robiť to čo Ťa baví, čo by to bolo?

P: Na letišti jsem skončil asi před dvěma lety, teď pracuju ve vegetariánským obchodě se zdravou výživou a k tomu ještě občas zvučím v Café Na Půl Cesty, občas dělám bedňáka na koncertech který organizuje Robert Vlček / Conspiracy, ale na to teď už díky stálýmu zaměstnání není tolik času… Kdybych měl ze dne na den s prací ve zdravý výživě seknout a vyměnit ji za něco co by mě víc uspokojovalo, myslím že bych se docela rád vrátil na letiště a co by mě bavilo úplně nejvíc by byl třeba obchod s komiksama, akčníma a sběratelskejma figurkama… Ale jinak jelikož na mě většinou co se týče zvučení vychází koncerty který buď sám dělám nebo který mě baví, tak vlastně i tohohle by mohlo být víc.

Keď sa spomenie Bratislava, čo sa Ti vybaví pred očami?

P: Třeba pětihodinový stopování směrem na Prahu zakončený tím že mi chlapík ujel potom co jsem na něj začal mluvit česky. Ale především lidi který mám rád, Uja Láriše, Darinu, Sektora a spoustu dalších, Vlada a Obludu. Taky věci který se změnily nebo už jsou pryč, měl jsem opravdu rád Abhorrence když začínali a ještě nehráli ten jejich primitívny mosh ale docela našláplej hardcore, narvaný koncerty v Bunkru a potom v čajovně stejně jako párty na garážích pod mostem, kde jsme hráli třeba jeden z nejlepších koncertů s X-Wing. Vysedávání v Propeléru, bloudění po Petržalce, flákání se po městě a tak… spousta krásnejch vzpomínek na bezstarostný časy, na svojí první Star Wars figurku a tak…

Havel umrel a celkom to vyvolalo hystériou, ako sa Ti pozeráš na neho? Uronil si slzu?

P: Spíš jsem to celý vnímal jako další ukázku toho jakou obrovskou moc nad lidským životem maj média. V tu dobu kdy byla vyhlášená minuta ticha jsem akorát vylezl z metra, četl jsem si knížku a najednou slyším sirény a koukám jak se lidi postavili do pozoru a začali si otírat oči kapesníkem. Ty lidi začali brečet na povel a to mě trošku zarazilo, vlastně až vyděsilo. Fakt bych nerad snižoval hodnotu lidského života, odešel člověk kterej se nějakým způsobem zasadil o určitou společenskou změnu, člověk kterej byl nejspíš silná osobnost a lidi ho měli rádi, věřili mu a vkládali do něj svoje naděje. Ale jak moc tahle láska a důvěra byly uměle vytvořený, na to se už nikdo neptá. Málokdo si v tu chvíli asi vzpomněl na to že taky odešel člověk kterej si potřásal rukama s Bushem a kterej, coby humanista nadevše, bezmezně podporoval a schvaloval americký válečný tažení. Takže i v jeho osobě vnímám určitej rozpor… Samozřejmě to bylo všechno ovlivněný dobou ve který žil, já si to fakt netroufám až tolik soudit, nezažil jsem to co on a toho člověka jsem neznal… Jen se snažím nepřijímat věci černobíle podle diktátu systému, kterej nám všem od narození až do úplného konce něco nutí. Dokonce i to za koho máš držet smutek a čí smrt máš pomalu oslavovat. Narodil jsem se do doby ve který jsme byli nucený přijímat jednu pravdu o velkým Sovětským Svazu, potom bum, člověk zjistí že to byla snůška lží a najednou hurá, máme svobodu! Kapitalismus vše spasí. Velký Sovětský Svaz vystřídal Americký sen. Můžeme cestovat a koupit si co tu dřív nebylo. Málokdo vidí že se z nás všech dobrovolně stávají novodobí otroci a že čím dál víc lidí žije pod hranicí chudoby, že se stále víc a víc lidí ocitá na ulici zatímco hrstka žije v blahobytu a luxusu. Ne, tohle neberu. Nicméně věřím tomu že pan Havel opravdu věřil že změní svět, minimálně realitu jedný malinký země, stejně tak jako rozumím tomu že mu lidi důvěřovali. Věci se nepochybně změnily, v některých ohledech k lepšímu, ale v jiných dost možná naopak. On byl nepochybně symbolem týhle změny, ale pokud by tu nebyl on, byl by tu někdo jinej. Celá tahle propaganda, která se opakuje pokaždý když odejde někdo společensky významnej mě vždycky dokáže akorát otrávit. Podobná hysterie, možná ještě víc absurdní, zavládla nedávno když v Rusku spadlo letadlo ve kterým umřeli tři český hokejisti. Je to smutný ale k životu smrt jednou patří a čeká nás všechny. Sere mě že jsou pořád životy jednoho člověka hodnocený jinak než život kohokoliv jiného, kdo není společensky řekněme významný… Takže když to shrnu, já tohle rozhodně nijak neprožíval a pro leckoho jsem byl asi za ignoranta… Daleko víc mě zasáhlo když umřela moje babička, kterou jsem měl opravdu rád a která pro mě v životě hodně udělala, nebo když umřel můj dvacetiletej kamarád se kterým jsem trávil dost času a hrál se mnou v kapele. Tohle pro mě byly a jsou důvody plakat, truchlit a vzpomínat. Takže asi tak nějak…

Čím to je, že pražáci sú vnímaní ako namyslenci? Je to ten status hlavného mesta a pocit menejcennosti? Stretávaš sa s tým keď chodíš na turné či hráš mimo? To vieš nás blawákom volajú paštikári a Vás?

P: Těžko říct, jako člověk kterej se v Praze narodil a žije tu celej život to můžu fakt dost těžko posoudit. Ale jo, určitě to občas člověk vnímá, ale nějak se tím moc nezatěžuju, beru to spíš jako komplex lidí z menších měst, třeba Brno je toho ukázkovým příkladem… hehe. Ale samozřejmě nelze zobecňovat, i v Brně žijou fajn lidi který mám rád a mají tam super vegetariánský restaurace o kterých si můžeme v Praze nechat zdát…

Počuj ešte Ťa pri hrani a blázneni neseklo v krížoch? Predsa len ťahá ti pomaličky a isto na 40 haha.

P: Tak ještě ne, ale na druhou stranu, člověk už se trošku hlídá a když hrajem koncerty s YFN, tak už toho samozřejmě nenaběhám tolik co před deseti lety s X-Wing. Taky jsem o pár kilo těžší než tehdy, takže ani stagediving už není to co býval… ale když pominu dlouhodobě pochroumaný vazy v koleni, tak se nic až tak zásadně nezměnilo. A myslím že Minor Threat měli pravdu když v jedný ze svých skladeb zpívali že to není o tom kolik Ti je ale o tom na kolik se cítíš…

Pamätám si, že u teba vždy prespávali rôzne kapely a individuá ako naša blavácka posádka. Koľko si mal v izbe o rozmere 2 x 4 metre najviac poskladaných ľudi?

P: No tak ještě když jsem bydlel u mámy, tak co si pamatuju, maximum bylo 12 lidí, ale tehdy spali dva lidi na předsíni. Takže v pokoji maximum já + 10… a byl o kousek větší, tak 3,5 na 5,5 metrů haha.

A čo tvoj králiček s neostrihanými nechtami v akvariu? Nezjebavali Ťa tvoji vegánsky kamoši za tak kruté zaobchádzanie s domácim maznáčikom?

P: Moje ségra kdysi dostala jako dárek morče… ale to už je hodně dávno. A potom chlapík kterej dodnes žje s mojí mámou, tak když se přistěhoval, měl s sebou želvu a morče… želvu pořád maj doma, ale akvárko už má o něco větší…

Prečo vlastne Helča odišla z Balaclavy? Ten ženský element v tej dobe bol veľmi osviežujuci – bolo to preto, že ste sa partnersky rozišli, nebavilo ju to, alebo ju nelákalo kukať na banánovho šulíka?

P: Když jsme se s Helenou rozešli, kapela nějakou dobu vůbec nefungovala, pamatuju si že jsme tehdy víc než půl roku nezkoušeli. Vůbec jsme nevěděli jak to bude nebo nebude, až jsme se nakonec po nějaký dob sešli ve zkušebně zase jen ve čtyřech. Milan se tou dobou ještě nesvlíkal, to začalo až na Fluff festu, tuším v roce 2002…

No vidíš ako ten čas rýchlo letí, človek bez poznámok si už nič nepamätá.

Čo si myslíš o hystérii menom Unbroken? Ja neviem, ale tieto reuniony kapiel ma obchádzaju a myslím si, že to čo „bolo – bolo“ a treba nechať odpočívať v pokoji. Je až neuveritelné ako ľudia šaleju pri niektorých kapelách. Čo ty? Čím sú pre teba Unbroken?

P: No, já ani nevím. Unbroken pro mě byla jedna ze stěžejních kapel, viděl jsem oba jejich pražský koncerty a nedokážu říct proč si zrovna tady dodnes pamatuju přesně obě data, první byl 22.12.1994 spolu s Junk a druhý 16.1.1995 s Battery a Ambush. Oba byly narvaný k prasknutí a já si pamatuju že na prvním jsem si koupil svojí první LP desku, Strife – One Truth. Reuniony obecně… pamatuju si že když se objevily první reuniony, přišlo mi to divný… vzpomínám si že jsem v roce 2003 nebo kdy to bylo nešel v Praze na koncert Youth Of Today, ten den jsem dělal ve squatu koncert pro Herodishonest a mě tehdy dávalo větší smysl podpořit současnou kapelu kterou jsem měl rád jak po hudební tak lidský stránce. Od tý doby těch reunionů bylo opravdu hodně, i když v Čechách zdaleka ne tolik jako ve státech nebo i západní evropě. Je to diskutabilní, na jednu stranu bych hrozně rád viděl naživo třeba Judge nebo Minor Threat, ale zase, říkám si že tyhle kapely patřily stejně jako Unbroken určitý době.. Youth Of Today jsem viděl až v roce 2010 kdy musím říct že mě jejich koncert posadil na zadek, stejně jako koncert Gorilla Biscuits několik let předtím. Byly to pro mě kapely s jejichž nahrávkami jsem vyrůstal a který dost zásadně ovlivnily můj život…
Taky jsem ale viděl reuniony kapel který jsem zažil v jejich době a musím říct že to už nikdy nemělo ty koule co dřív, přestože jsem si ty koncerty užil… mezi tyhle kapely patří třeba Snapcase, Strife, Earth Cisis, Trial… reuniony Unbroken mi nevadí, je mi sympatický že skoro všechny který kapela odehrála byly benefity, ale jejich pražskej koncert mě mine protože tou dobou budu jinde… chystám se do Belgie na Groezrock fest, kam jedu především kvůli jedný kapele, která tam má vlastně taky reunion – Lifetime. Tuhle kapelu miluju a přestože jsem viděl 3 jejich koncerty v 95-96, možnost je vidět znova je pro mě událost roku. Takže obecně mi reuniony nevadí, ale většinou to až tak neprožívám. Lifetime jsou vyjímka a to že na stejným festivalu uvidím ještě Gorilla Biscuits, 7 Seconds a spoustu dalších kapel který mám rád beru jako příjemný bonus navíc…

„Nech Ťa sila neopúšťa“